Pro Gruzii tohle hodně znamená, říká jablonecký Čanturišvili po postupu na EURO. Sní o zápasu s Českem

Když Kvekveskiri poslal v penaltovém rozstřelu po bezbrankové remíze svou zemi poprvé v historii na velkou fotbalovou akci, Čanturišvili se doma v Jablonci neudržel. „Řval jsem, i když děti už spaly… Prožíval jsem to strašně moc. Je to mnohem těžší na zápas koukat jako fanoušek než ho hrát. Ale bylo to super,“ říká 30letý obránce s úsměvem.

Svým krajanům hned gratuloval. „Psal jsem jim před zápasem i po zápase. V národním týmu se znám skoro s každým. S některými jsem v kontaktu dodnes, i když s někým méně, s někým více. Nejvíc asi s Otarem Kakabadzem, který včera hrál pravého obránce. Jsme kamarádi, známe se odmala. A ještě s útočníkem Giorgim Kvilitaiou,“ prozrazuje Čanturišvili, který stejně jako největší hvězda Gruzie Chviča Kvaracchelija vyrůstal v Dinamu Tbilisi.

„Ale nehráli jsme spolu, ani netrénovali. Byl ještě mladý, když jsem odešel z Gruzie. On je teď samozřejmě naší největší hvězdou, ale máme další zkušené i mladé šikovné hráče,“ zdůrazňuje Čanturišvili, pro něhož bude především prostřední zápas ve skupině F specifický. Gruzie se utká s Českem, kde už šestým rokem působí.

„Samozřejmě se na tento zápas těším a chci ho vidět, ale ještě raději bych ho samozřejmě chtěl hrát,“ překvapí Čanturišvili. Gruzii reprezentoval celkem pětkrát, a přestože naposledy před pěti lety, národní tým ještě jako uzavřenou kapitolu nebere a sní o návratu.

„Proč ne? Proto hraju a dělám všechno, abych se ještě jednou dostal do reprezentace. O tom sní asi každý fotbalista,“ přiznává jablonecký hráč, jehož do národního týmu povolal slovenský kouč Vladimír Weiss. „Potom jsem už šanci nedostal, což mě pořád bolí. Reprezentace je nejvíc. Ale budu makat dál a uvidíme, co bude dál,“ nevzdává se velké snu v podobě účasti na velké akci.

Gruzii se přání splnilo poprvé v historii. „Čekali jsme na to dlouho. Pro celou Gruzii tohle hodně znamená a celá země slaví ještě teď. Nevím, jak dlouho budou oslavy pokračovat, ale tipnul bych si, že dlouho. Lidi vtrhli hned po zápase na hřiště a slavili s fotbalisty. A kdo se na stadion nedostal, sledoval zápas venku na velkých obrazovkách, které byly na každém rohu. A pak slavili všichni, staří, mladí, děti,“ popisuje dění v Tbilisi a dalších městech kavkazské republiky.

„Nepamatuju se, kdy se lidi u nás takhle semkli a z něčeho se takhle společně radovali. Možná kdysi, když Dinamo Tbilisi vyhrálo pohár,“ připomíná rok 1981, kdy nejslavnější gruzínský klub ovládl tehdejší Pohár vítězů pohárů. „Ale to jsem nezažil, sám takovou radost a úspěch nepamatuju. A doufám, že ještě není konec a další přijde v létě na EURO,“ uzavírá. Gruzie se v základní skupině kromě Česka utká s Tureckem a Portugalskem.