Nula úspěchů za 58 let. Kolébka fotbalu už se konečně touží radovat

Berlín (od našeho zpravodaje) – Podobnými pocity se netají celý národ. A borci, kteří se třemi lvíčky na prsou nastupují, to moc dobře vědí.

„Je nám jasné, co by to pro celou Anglii znamenalo. Snažíme se podobné myšlenky filtrovat, ale nejde to. Všichni jsme zamlada také byli fanoušci, “ vzpomínal kapitán Harry Kane.

I on si asi ve školou povinných letech prozpěvoval refrén známé písně o slovech „It’s coming home“, s nádechem ironie signalizující že „teď už to vážně vyjde“. Populární popěvek z roku 1996 v Anglii během každého šampionátu nabírá na popularitě. A po závěrečném duelu šampionátu by si ho rád zabroukal i trenér Gareth Southgate. „Neskutečně rádi bychom všem doma připravili krásný večer,“ zasnil na předzápasové tiskové konferenci.

I na ní bylo ostatně znatelné, jak se věci v Anglii mají. Když začali mluvit Southgate s Kanem, jejich krajané tiskové centrum totálně zaplavili. Volnou židli byste hledali marně. Jakmile je vystřídal španělský kouč Luis de la Fuente, minimálně polovina Angličanů se vypařila.

Angličané se ničím nerozptylují, žijí svůj příběh. Zlatým písmem ho může podepsat Southgate. Ač před pár týdny by to tipoval málokdo.

V úvodu evropského šampionátu na něj totiž pršela kritika. Lidově řečeno spíše dostával sodu. Neustálou. Za sestavu, za výkony, prostě za vše, nač si vzpomenete. Člověk totiž nemusel být zrovna zapálený fotbalový expert, aby si od televize po očku všiml, že Albion prostě nehraje dobře.

Pokud Southgate nedělní boj o zlato zvládne, vše bude zapomenuto. Jenže. Proti stojí tým, který do finále nedoklopýtal. Spíše vyloženě dotančil. Španělé se prezentovali atraktivní hrou už od skupin, ve vyřazovací fázi na krasojízdu navázali.

„Prezentovali se tu nejlepším fotbalem. Ale je to fotbal, věříme si proti komukoliv,“ burcoval Kane.

Titul mistrů Evropy by celému výběru Anglie zaručil punc nesmrtelnosti. Vzpomínky na 58 let starý triumf party stále žijí. Těch, kteří si živě pamatují korunovaci party okolo Bobbyho Charltona či finálový hattrick Geoffa Hursta, ale ubývá.

Harry Kane a spol. mají obrovskou šanci zajistit euforii další generaci Angličanů. Dát jim ochutnat, jak se na jazyku rozplývá velký titul. A těm, kteří poslední triumf prožili, připomenout radostné pocity z mládí, případně útlého dětství.

Stačí jen zvládnout následujících devadesát, potažmo stodvacet minut. Možná i penalty, jejichž prokletí Anglie úspěšně zlomila. To na papíře nezní jako přehnaně obtížný úkol.