Článek
Bývalý fotbalový obránce Aleš Schuster v dresu Zimbru Kišiněv, za který hrál v letech 2011-2013.
(Od zpravodaje Sport.cz v Moldavsku) - „Byla to pro mě životní zkušenost. Mimo Kišiněv byla patrná velká chudoba," vypráví 41letý Schuster, který má na kontě 150 startů v české lize.
Moldavsko není příliš atraktivní destinace pro fotbal ani pro život. Jak jste se v tam ocitl?
Byl jsem tehdy bez angažmá. Volal mi manažer, co bych říkal angažmá v Moldavsku. Nevěděl jsem o této zemi nic. Řekl mi, že jeden člověk vlastní dva kluby - kromě Zimbru i Dacii, a že mám za Zimbru odletět na testy na soustředění do Turecka. Po jednom tréninku a zápasu jsem podepsal smlouvu. S tím, že se po roce přesunu do Dacie, která byla ze strany majitele preferovanější. Nakonec jsem odešel až za dvě sezony. Jenže v Dacii brzy došly finance, takže jsem se sbalil a vrátil se domů.
Jaké vzpomínky na Moldavsko máte?
Byla to pro mě velká životní zkušenost. Bohužel jsem byl v Kišiněvě sám bez rodiny. Manželka zůstala v Česku, navíc byla těhotná. Co se týká fotbalu v Moldavsku, úroveň klubů je hodně rozdílná. Horní polovina soutěže je jakžtakž finančně zajištěná. Tedy v posledních letech vyskočil Šeriff Tiraspol, který je ekonomicky jinde. Daří se mu i v evropských pohárech, před rokem a půl porazil dokonce v Lize mistrů Real Madrid. Spousta moldavských klubů ale živoří. Hráči se v nich obecně hodně točí. Kluby jsou po sezoně schopny vyměnit klidně osm hráčů, v půlce sezony pak zbytek.
Jaká byla úroveň soutěže?
Myslím, že teď je plus mínus stejná. Kluby ze špičky by hrály v české lize určitě střed tabulky. Týmy ze spodku jsou víceméně do počtu. Kdyby mohly hrát ligu pouze ty, které jsou finančně zabezpečené, měla by moldavská soutěž čtyři účastníky. Několikrát stalo, že některý klub v průběhu soutěže zkrachoval a musel odstoupit. Ale nebyl s tím žádný problém. Prostě se vyřadil a jelo se dál.
Byly značné rozdíly i v zázemí klubů?
Rozhodně. Třeba Zimbru má krásný stadion, vedle něj tréninkové hřiště a umělku. Na Moldavsko nadstandardní podmínky. Tiraspol má úplný luxus. Kromě nádherné arény má tréninkové centrum s patnácti travnatými plochami, plus haly s umělou trávou. Jenže když jsme přijeli na zápas s klubem ze spodku tabulky...
Povídejte.
Představte si klasické vesnické hřiště v Česku. Kolem něj železné zábradlí, o které se opírají diváci. Přesně takhle to tam vypadalo. Měl jsem pocit, že jdu hrát okresní přebor, ne ligu.
Jak se vám v Moldavsku žilo?
Bydlel jsem v Kišiněvě, kde se dalo sehnat všechno. Nic mi nechybělo. Na ulicích jsem ale vídal spousty žebráků. Po zemi jsem příliš necestoval, pouze když jsme jezdili na venkovní zápasy autobusem. Silnice byly samá díra, chudoba mimo Kišiněv byla ještě větší. Na Moldavsko ale vzpomínám celkově v dobrém.
