Expert o propadáku v Moldavsku: Vlažné tempo, neochota k soubojům. Kdo přihrával výhradně stoperům?

Nedošlo z české strany k podcenění utkání?

V první radě chci zdůraznit, že pro nás, kteří se vracíme k zápasu po jeho skončení, je vše daleko jednodušší. Mohli jsme všechno zanalyzovat, což trenér během utkání nemůže. Ale zpět k otázce, nemyslím, že by došlo k podcenění. Všichni víme, že být v roli jednoznačného favorita s očekáváním, že vstřelíte hodně gólů, není vždy jednoduché. Tlak si na sebe vytvoříte sami a ne vždy bývá jednoduché podobné zápasy zvládnout

V čem tedy vidíte hlavní příčinu neúspěchu?

Měl jsme možnost porovnat podrobné analýzy z obou zápasů a my jsme měli nedostatek střeleckých příležitostí zevnitř pokutového území, odkud statisticky padá nejvíce branek. Tam bylo snad jen břevno Součka a hlavička Čvančary. Proti takovému soupeři je to strašně málo. S Poláky jsme v tomto nejdůležitější parametru byli daleko lepší a hlavně efektivnější. Dále jsme téměř celý zápas prohrávali osobní souboje, zatímco v pátek tomu bylo naopak.

Máte vysvětlení?

Není to jen o fyzických a dovednostních parametrech, myslím, že výškově a kvalitou jsme na tom byli lépe. Je to o ochotě souboj podstoupit a rychlosti, jak v něm být včas. Do zápasu jsme celkově vstoupili ve vlažném tempu, začali nakopávat míče na útočníky, nepřevažovala kombinační hra. Moldavané byli jednoznačně agresivnější a až do konce zápasu rychlejší v kombinaci, hráli více po zemi.

Nemohl to být důsledek špatného terénu?

Ano, lepší terén je vždy výhodou pro fotbalově kvalitnější mužstvo. Bylo vidět, že některé přihrávky po zemi odskakovaly a míč neběhal tak dobře. Ale soupeř měl stejné hřiště jako my.

Co říkáte na základní sestavu, kterou musel kouč Jaroslav Šilhavý kvůli zdravotní indispozici na dvou místech obměnit?

Logicky jsme očekávali málo změn. Zápas s Polskem vyzněl výsledkově dobře, i když statisticky jsme nebyli dominantní. Přišly jen vynucené změny, byť jedna náhrada mě překvapila.

Jaká?

Tonda Barák je pro mě, a jak to hraje také v Itálii, podhrotový útočník nebo ofenzivní hráč ze strany. Nevím, jestli mu pozice playmakera svědčila. Byl to jeden z hráčů, u kterých výkon nebyl ani průměrný. Více než polovina jeho přihrávek byla pasivních na někoho ze tří stoperů, naopak na Čvančaru přihrál jednou a na Kuchtu ani jednou. Teď se ale dostáváme k dalšímu bodu, který může trenér během utkání ovlivnit, tedy strategii. Tu my neznáme, nebyli jsme v kabině, přesto jsme asi očekávali, že Barák bude ofenzivnější a jeho spolupráce s útočníky bude daleko vyšší.

Alex Král tohle zvládal s Polskem lépe?

Král je pro mě daleko defenzivnější či univerzálnější typ středního záložníka. V útočné fázi se pohyboval výš proti silnějším Polákům než Barák se slabšími Moldavany. Tohle byl tedy pro mě jediný otazník, myslím, že by se na tento post daly najít vhodnější typy.

Hodně se mluví o střídání, první změny nastaly až v 73. minutě a na hřiště se nepodíval například Václav Černý, který má v posledních týdnech v Twente více než solidní formu.

Tohle je vždy spekulativní. Mohlo se stát, že se trefí střídající hráč, ale i ten, který šel dolů. Teď hledáme, co mohlo být lépe, ale kde je záruka, že by Václav Černý skóroval? První poločas vyšel špatně, ale zase po změně stran jsme byli v průměru o 10 až 15 metrů výš od vlastní brány. Všichni hráči byli daleko blíž soupeři. A teď jako trenér, a já to při utkáních zažívám, máte v hlavě, že pokud se výkon nezlepší, budete střídat. Jenže najednou hrajete víc po zemi a blíže k soupeři, tak nechcete hned zmatkovat a střídat v 60. minutě. Není to váhavost, kouč Šilhavý měl určitě probrané varianty, jenže nechcete se ukvapit. Pro mě je jiná otázka.

Povídejte.

Viděl jsem utkání Moldavanů s Faerskými ostrovy. Nastupovali v rozestavení 3-5-2, podobně jako Poláci, jenže hráli daleko zataženěji a naši halvbeci neměli logicky tolik prostoru. Možná se nabízelo změnit formaci na čtyři obránce, vystřídat jednoho stopera, kdy by ve fázi útočení zůstávali vzadu jen dva hráči a ne tři, posílila by se ofenzíva. Tady se třeba nabízelo dát do útoku třeba Černého, jen by se přeskupily řady. Ale jak říkám, trenér má nějakou představu.

Přesto snad každý fanoušek i odborník čekal, že si český tým vytvoří daleko více šancí.

Moldavané hráli hodně zataženě, byly momenty, kdy měli osm hráčů kolem šestnáctky. My jsme se tam bohužel nedostali centry ani kombinační hrou. Sám jsme zažil několik utkání, kdy hrajete se soupeřem, který přijel vyloženě bránit. Jediné, co vám zbývá, je mít individuálně zdatné hráče, kteří předvedou průniky do pokutového území a tam zakončí, přihrají, nebo budou faulováni.

A takové momenty jste proti Moldavsku postrádal?

Hložek určitě umí obejít hráče jeden na jednoho, Kuchta taky. Ale pokusy „jít dovnitř" jsem neviděl, Hložek měl jeden průnik, kdy vystřelil mimo. Jak už jsem ale zmínil, obecně bylo strašně málo akcí před brankou soupeře.

Co si tedy ze začátku kvalifikace odnést?

Ano, jsme nespokojení, ale nebyl bych nervózní. Kdyby nám někdo řekl, že budeme mít čtyři body, tak počítáme, že vyhrajeme v Moldavsku a remizujeme s Polskem. Pro mě by to byl horší výsledek. Nemyslím, že by Moldavané hráli v boji o postup nějakou zásadní roli. Pro nás je daleko lepší porazit doma Poláky. Remízu bych neviděl jako zásadní problém, skupina je pro postup stále dobře hratelná a věřím, že tým má kvalitu, aby postoupil. Jen teď jsme po triumfu nad Polskem trochu rozčarovaní, což chápu.