Článek
I zpětně to zní dost bizarně. Byla to doba respirátorů, testování, rotační výuky, omezení akcí nebo zákazu sezení v restauracích ve větším počtu u jednoho stolu. Po Evropě ale cestovalo v rámci Eura čtyřiadvacet národních výběrů. Třeba Švýcaři odehráli zápasy ve skupině v Baku, následně v Římě, aby se opět přesunuli ke Kaspickému moři.
To ještě čeští fotbalisté netušili, že je výlet do dalekého Ázerbájdžánu také čeká. Na čtvrtfinále proti Dánsku.
„V zápase hrála velkou roli únava. Celý turnaj jsme cestovali. Glasgow, Londýn, Budapešť. Pro Dány bylo Baku teprve druhým přesunem, jelikož celou skupinu hráli doma v Kodani. A osmifinále s Walesem v Amsterdamu. Cítili jsme, že semifinále bylo blízko, ale Dánové měli za sebou také super šampionát,“ vzpomíná Vaclík na utkání, které národní tým prohrál 1:2.
Matthijs de Ligt nejdříve viděl od rozhodčího žlutou, což se českým hráčům vůbec nelíbilo. Karasev po přezkoumání videa svůj verdikt změnil
Severského soupeře navíc spojil i jeden silný moment. „Roli hrál i faktor X poté, co na začátku turnaje zkolaboval záložník Christian Eriksen. Nakonec Dánové málem vyřadili Anglii a nebyli daleko od finále,“ dodává zkušený gólman.
Možná se to nezdá, ale Vaclík před třemi lety chytal své první zápasy na Euru. „Poprvé jsem byl v roce 2016 ve Francii. Bylo po teroristických útocích, jezdil s námi neustále obrovský zástup ochranky. A přes Čechína jsem se do branky nedostal. Pak přišlo tohle cestování po celé Evropě. Chybělo mi, že se turnaj nekonal na jednom místě, kam se všichni sjedou,“ mrzí ho zpětně.
Dnes 35letý gólman tehdy nebyl v ideální situaci. Na jaře vypadl ze základní sestavy Sevilly a bylo zřejmé, že si bude hledat nové angažmá.
„Sešlo se to tak, že čtvrtfinále jsem hrál už jako nezaměstnaný. Bez smlouvy. Budoucnost jsem však neřešil, byl jsem v klidu. Na Euro jsem se moc těšil a nebral si do hlavy, jak to s kontraktem na další sezonu dopadne,“ vypráví. O pozici jedničky původně bojoval s Jiřím Pavlenkou, který se ale krátce před startem mistrovství zranil.
A tak o startujícím brankáři pro úvodní duel se Skotskem bylo jasno. „Zápas se mi povedl, navíc jsme vyhráli 2:0. Jasně, všechno zastínil gól Patrika Schicka z poloviny hřiště. Byl úplně všude,“ líčí moment, kdy český útočník neskutečně přeloboval brankáře Davida Marshalla.
„První mě napadlo: ‚Co blbne?‘ Byli jsme pod tlakem a v tu chvíli konečně získali míč. Z mého úhlu pohledu ale bylo krásně vidět, jak se balon začal brzy stáčet. Marshall byl daleko a říkal jsem si, že to může vyjít,“ povídá dál. A nestoupl Schickovi tento moment trochu do hlavy?
„Když jsme otevřeli noviny nebo sociální sítě, trefa byla všude. Provázela nás celým turnajem. Ale Patrik dal na Euru pět gólů, takže mu to ani stoupnout do hlavy nemohlo. Byl pro nás strašně důležitým hráčem,“ usmívá se Vaclík. Sám k triumfu nad Skotskem přispěl vynikajícím výkonem.
V paměti mu utkvěl hlavně zákrok ze 49. minuty za stavu 1:0. „Tomáš Kalas přizvedl dlouhou přihrávku, míč mě přeletěl a mířil do brány. Na poslední chvíli jsem ho stihl vyškrábnout před protihráčem. To byl asi můj nejlepší moment,“ přemýšlí.
I díky tomu Češi nakonec postoupili do osmifinále proti favorizovaným Nizozemcům. Jedním z hrdinů byl opět Vaclík, když v 52. minutě skokem zastavil samostatný únik Donyella Malena. „Taky u toho byl Tomáš Kalas,“ směje se. „Ano, šlo o zlom zápasu. Za 20 sekund dostali Nizozemci červenou a duel se překlopil na naši stranu.“
Přesně tak. Stoper Matthijs de Ligt v souboji se Schickem zaváhal a katastrofě zabránil jen tím, že v pádu stáhl míč rukou. Za stavu 0:0 putoval předčasně do sprch. „Kromě nájezdu neměli do té doby žádnou vyloženou šanci. Cítili jsme, že můžeme vyhrát. Nebylo to rozhodně tak, že jsme utrpěli vítězství. Extrémně nám pomohli lidé, v Budapešti byl stadion plný našich fanoušků,“ vybavuje si Vaclík.
Český tým poslaly dál trefy Tomáše Holeše a znovu Schicka. A pak už následoval přesun do Baku a zmíněné čtvrtfinále s Dánskem. „Na jednu stranu můžeme být spokojeni, dojít na Euru mezi posledních osm je podle mě úspěch. Ale vypadnout po utkání, kde jsme nebyli horší, je škoda,“ uvědomuje si s odstupem času Vaclík.
Každopádně v mnoha ohledem specifický až bizarní turnaj mu navždy utkví v paměti. „Celý předešlý rok se hrálo bez lidí, najednou byly stadiony opět vyprodané. K tomu můj první zápas na Euru, šampionát si spojím s více věcmi,“ uzavírá muž, jenž následně podepsal v řeckém Olympiakosu.
