Dredatý objev Eura. Žádaný frajer a zlaté požehnání, které utiší rasisty

„Asi nám nedochází, co jsme zrovna dokázali,“ vyznal se Williams po nedělní výhře 2:1 nad Anglií. „Každý fotbalista sní o takové chvíli. Jsem šťastný, protože tvoříme historii. A tohle je ocenění i pro všechny, kdo mi věřili.“

Poslední věta má skrytý a dost silný význam, k čemuž se brzy dostaneme.

Nejprve k faktům. Dredaté křídlo, narozené ve španělské Pamploně, je bezpochyby jedním z  největších a nejpříjemnějších objevů Eura. Těsně před finálovým duelem oslavil Williams 22. narozeniny a proti Angličanům se trefil krátce po změně stran, čímž rozproudil bezbrankové finále.

Na Williamsovy služby se rázem vyptává snad půlka fotbalové Evropy. Nejvážněji slavná Barcelona, ale skloňuje se i zájem Arsenalu nebo Chelsea. Cenovka troufalého frajera vylétla minimálně na 60 milionů eur.

Je z něj extrémně žádaný kanón a střelec. Ale také zlaté požehnání, které ve Španělsku trochu zklidní rasisty.

Fotbalisté s cizokrajným původem a předky už přispěly k rozvoji fotbalových reprezentací ve Švýcarsku nebo Německu. Nyní se k nim díky zázračnému teenagerovi Laminu Yamalovi a právě Williamsovi přiřazuje i Španělsko, kde dodnes primitivně bučí na fotbalisty tmavé pleti.

„Moderní španělská historie je jiná než v Anglii nebo Francii. Etnický mix nastal mnohem později,“ vysvětloval pro The Athletic Alberto Edjogo Owono - španělský rodák a bývalý profík, který ale kopal za reprezentaci Rovníkové Guiney. „Většina imigrantů přichází do Španělska z Latinské Ameriky, ale nyní je to rozmanitější. A mít Lamina a Nica je požehnáním,“ dodal Edjogo.

Zlaté tažení může konzervativnější Španěly přesvědčit: Přistěhovalectví nezpůsobuje jen problémy, ale když se správně uchopí, může mít i značný přínos. Minimálně na fotbalových hřištích.

Ale zpět k Williamsovi.

Jeho rodiče pocházejí z Ghany. Za lepším životem se Maria s Felixem vydali bosí přes Saharu. Převaděči je hnali přes vyprahlou poušť, než doputovali do Melilly - španělské enklávy na severu Afriky, kde ale pár po překonání plotu s ostnatým drátem zadrželi.

„Nějaký právník jim poradil, ať zamlčí, odkud jsou, a sdělí úředníkům, že pocházejí ze země, kde se válčí. Díky němu dostali politický azyl a mohli se dostat až do Bilbaa,“ přibližoval před lety pro Deník Guardian Iňaki Williams.

Pro upřesnění Iňaki je Nicův starší bratr, jehož Maria čekala při nebezpečné pouti. Iňaki se už narodil v Baskicku a fotbalově ho stejně jako mladšího sourozence vychoval místní Athletic.

Mimochodem oba bratři nyní za něj válí ve španělské lize. A zatímco starší Iňaki na mezinárodní scéně reprezentuje Ghanu, mladší Nico zaválel na Euru ve španělském nároďáku.

„Narodil jsem se v Bilbau. Jsem Bask a můžu hrát za Bilbao i Španělsko,“ líčil. „Už v klubové akademii vždy usilovali o to, abych se kvůli barvě kůže nijak nelišil.“

O dost horší to bylo na jiných stadionech.

Španělský fotbal má s rasismem vleklé problémy. Už v roce 1992 příznivci domácího Realu Madrid před penaltou skandovali „Kukluxklan“ na brankáře Wilfreda Agbonavbareho z Vallecana. V roce 2004 se na stejném stadionu ozývali opičí skřeky při reprezentačním přáteláku proti Anglii.

Dost si s rasismem užil barcelonský útočník Samuel Eto’o. „La Liga patří rasistům,“ prohlásila i současná hvězda Realu Vinícius Junior loni po utkání ve Valencii. Rasistické urážky letos na jaře slyšel i Nico Williams. Eso Bilbaa odmítlo rozehrát rohový kop na stadionu Atlética Madrid.

Omezence neodrazují ani zpřísňující se fotbalové řády i civilní zákony. Dvouletý zákaz vstupu na stadiony a osmiměsíční žalář navrch vyfasovali tři fanoušci Valencie za nechutné nadávky.

Před úvodním španělským duelem zveřejnil známý deník Marca vydání, kde na úvodní stránce pózoval v reprezentačním dresu Williams s Yamalem, jehož otec pochází z Maroka a matka z Rovníkové Guiney.

Na síti X se s jízlivým vzkazem ozval pravicový provokatér Alberto Caliu: „Nosit dres španělského národního týmu by měli jen Španělé.“

Ve virtuálním prostoru se dočkal reakce od Williamse: „Vypni si rádio, blbečku!“

Jeho špičkové výkony v Německu musely aspoň trochu umlčet nacionalisticky brojící Španěly.

„Nico a Lamie navíc reprezentují jiné hodnoty, které stereotypně reprezentují afričtí fotbalisté, jako například tvrdý obránce nebo běhavý záložník,“ připomíná Edjogo. „Oba vyjadřují kreativitu. Jsou i důležitým příkladem pro další generace přistěhovalců, kteří se už narodili ve Španělsku.“