Dědeček v moderním kabátě. Finále Eura hostí kolos, který pamatuje nacisty

Berlín (od našeho zpravodaje) - Tenhle kmet mezi evropskými svatostánky kopané ale prožil zatraceně pohnutou historii. Ono když o vašem vybudování rozhodne zloduch Adolf Hitler, lehce se to smáznout nedá.

Stadion, který má zvenčí připomínat (a také připomíná) antická sportoviště, byl postaven pro účel letních olympijských her v roce 1936. Těch, na nichž ke zlobě Hitlera získal čtyři zlaté medaile americký atlet tmavé pleti Jesse Owens. Německý říšský kancléř tehdy chtěl dát najevo nadřazenost nad vším živým i neživým. Proto se na stadion téměř před sto lety vešlo 110 tisíc diváků. Proto působí jako kolos.

A proto téměř nelze přehlédnout. Jakmile vylezete z železniční stanice s příznačným názvem „Olympiastadion“ a zdvihnete oči, na první dobrou uzřete kus historie. Světle hnědou konstrukci, doplněnou podpůrnými sloupy. Která je mimochodem jasně zřetelná i zevnitř.

Kontrast vůči moderním stánkům, na nichž hrají světové velkokluby, je do očí bijící.

I když estetický dojem trošku kazí výzdoba pro Euro, která do dobového kontextu stadionu nesedí. Podobně zvláštní pocit nabudete i při pohledu z ptačí perspektivy. Jasně bílá střecha, která už pár let umí zářit rozličnými barvami, historické konzervativce asi dvakrát neosloví. Fotbaloví fajnšmekři si zase mohou postesknout, že hřiště za normálních okolností obíhá (v současnosti zakrytá) atletická dráha, takže hřiště je přece jen od tribun o kousek dál, než by bylo zdrávo.

Větší kapacitu ale žádný stadion v Německu nemá. A nabitější životopis také ne. Vždyť berlínský dědeček hostil finále mistrovství světa v roce 2006, finále Ligy mistrů o devět let později či mistrovství světa v atletice v roce 2009, kdy sprinter Usain Bolt dosáhl zdánlivě nepřekonatelného rekordu v běhu na sto metrů.

Tribuny, které v současnosti pojmou téměř 75 tisíc lidí, už toho viděly mnoho. A užijí si, že se na slavném Olympiastadionu bude psát další díl historie. Tentokráte ne pohnuté, ale fotbalové.