Čechy, Morava a Slezsko, to je naše Česko! Fanoušci vzali Hamburk útokem

Hamburk (od našeho zpravodaje) - Dav, převážně oděný do červené a občas nějaké té bílé, vyrazil do ulic přibližně tři hodiny před výkopem. V doprovodu policistů, který by snad ani nebyl třeba. Strážci zákona občas upozornili, že je třeba umožnit lepší průjezd automobilům. Ale jinak se snad nevyskytl sebemenší problém. Ani když okolo procházeli viditelně opaření fotbaloví nadšenci zabalení do gruzínských vlajek. Podobnou záležitost, chcete-li tolik proklamovaný fanatismus, na šampionátu v Německu asi nečekali.

Organizátoři se snažili vyvarovat tradičního „Češi! Češi“. „Pokřik označuje pouze obyvatele Čech, nikoliv republiku jako celek,“ vysvětlovali dříve, což se na sociálních sítích setkalo se smíšenými ohlasy. O fandění ale ani tak nebyla nouze.

A nešlo jen o „Česko! Česko,“ jímž původní skandování nahradili. Tak si namátkou dopřejme pár složitějších pokřiků.

„Čechy, Morava a Slezsko, to je naše Česko! Červená, modrá a bílá, to je naše síla.“

„My jsme Česko! Čechy, Morava a Slezsko! Spolu zvítězíme, Česko dáme gól.“

„My jsme Česko! Srdce Evropy.“

Občas se chytil i všem dobře známý „Vysoký Jalovec“ a další podobné pecky. Ona konkrétní podoba pokřiků, která se časem stejně bude vylaďovat, ale asi platí za vcelku nevýznamnou.

Důležité je, že díky uskupení Fanatismus Česko existuje snaha pozvednout fandění nároďáku na vyšší úroveň. Kdo jiný by si snad zasloužil maximální podporu, když ne reprezentanti?

Co je ještě důležitější? Že po dané snaze existuje poptávka. Klubový fotbal v Česku jde nahoru, stejně tak intenzita a kultura fandění.

Reprezentace na něj navazuje, Hamburk může sloužit jako důkaz. Stejně tak Lipsko, které před duelem s Portugalci také zaplavila hromada příznivců nároďáku.

A to je jedině dobře.