Čech o Euru: Tým hrál na hranici možností. Diví se, jak funguje reprezentace

Kontroloval jednotlivé skupinky. Házel mičudu hlavičkujícím dětem. Přihrával jim při zápase na dvě brány. Chviličku si stoupl i do brány. Také si odběhl ke cvičením na beachvolejbalový kurt a při rozhovoru mu z holení odpadávala zrnka písku.

Petr Čech tradiční akci pro více než stovku dětí jen nezaštiťuje, ale přímo se do ní zapojuje. „Jen za včerejšek jsem měl čtyřicet tisíc kroků,“ odfoukl si po čtvrtečním poledni, když se postavil před kamery a diktafony.

Vidíte budoucnost v trenéřině?

Osobně mě to baví a několikrát jsem říkal, že trénování vidím jako jednu z cest v budoucnu. Naplňuje mě to, ale je rozdíl strávit pár dní na kempu, nebo trénovat tým mé dcery. Trvalá práce v klubu zabírá úplně jiný objem času.

Ještě nenadešel čas, abyste se zase naplno vrhl do fotbalu?

Uvidím, co přijde a jaké se pro mě obecně naskytnou nabídky. Vnitřně jsem se rozhodl, že počkám, až děti dostudují. Obě hrají fotbal a rád bych je viděl při jejich růstu. Rámcově to potrvá dva až tři roky a pak se s klidnou duší vrátím do fotbalu. Ale ukáže až čas. Může přijít nabídka, která nelze odmítnout, a představa se může rychle změnit.

Určitě jste sledoval Euro. Co říkáte na české vyřazení?

Chyběla nám individuální kvalita hlavně ve finální fázi. Třeba s Gruzií jsme si vytvořili spoustu šancí, měli hodně střel na branku, ale zakončení bylo řešeno špatně. Chybělo nám i více hráčů, kteří jsou schopni v rychlosti obejít jeden na jednoho nebo celé akce zakončit. To pak udělalo velký rozdíl.

Co další poznatky?

Myslím, že co se týče nasazení, bojovnosti a organizace, hrál tým na hranici možností. Proto jsme třeba měli šanci i s Portugalskem, i když pak zaslouženě zvítězilo. Ale díky tomu, že tým hrál týmově a kluci drželi pospolu, jsme dokázali chybějící věci nahradit. S týmy jako Gruzie nebo Turecko se rozhoduje ve vápnech, člověk musí proměnit své šance, a to nám chybělo.

Není smutné konstatování, že tým hraje na hraně, ale skončí na turnaji mezi nejhoršími?

Podívejte se na Gruzii. Každý zápas přežila šance a svoje využila. Někdy takový fotbal je a člověk si musí uvědomit, v jaké fázi je. Myslím, že momentálně nemáme na to, abychom hráli otevřené partie s Portugalskem a dalšími vyspělými týmy. Mají hráče, kteří působí v lepších klubech. Mají více zkušeností a momentálně prostě větší kvalitu.

Může být útěchou, že Češi měli nejmladší tým na turnaji?

Je dobře, že mladí hráči dostali šanci na mistrovství jet. I když třeba nenastoupili nebo neodehráli velký počet minut, zažili atmosféru šampionátu, celý přípravný kemp, práci realizačního týmu. Je to dobrá zkušenost do další kvalifikace, i když člověk se vždy nejlépe připraví, když zažije aspoň trochu úspěch. Může to být ale motivace do dalšího cyklu. Věřím, že kluci budou mít šanci, aby postoupili. Český fotbal potřebuje úspěch na mezinárodním poli. Míst na mistrovství světa je víc, tak šance snad bude větší.

Nemohla se projevit u mladého souboru nervozita?

Pokud mi šestkrát uteče míč do autu, není to o tom, jestli je hráč zkušený, ale jakou má individuální dovednost. Někteří hráči mohli být nervózní, chtěli třeba až moc. Tým sice mladý byl, ale hráči něco odehraného měli.

Hodně se mluví o individuální kvalitě, v níž Češi za špičkou dost zaostávají. Vychovávají se v Anglii hráči jinak?

Ve Francii nebo Anglii je to hodně o technice a individuálních dovednostech. Často se pilují situace jeden na jednoho nebo dva na dva. Pořád je tam obcházení a technika přihrávky, zpracování nebo práce s míčem. Je to hodně o rychlosti a obcházení. Měl jsem možnost vidět, že se tomu akademie hodně věnují. Potom je to o drzosti a zvyku.

Je otázka, jakým způsobem jednotlivé kluby u nás v mládeži fungují. Další otázka je, jestli se hraje na výsledek a od deseti let sázíte na organizaci, abyste dobře bránili a měli výborný protiútok. To už záleží na každém trenérovi. Je důležité, aby hráč měl v sobě chuť a sebevědomí vzít míč jeden na jednoho. V pozdějším věku se to těžko učí.

Pozorujete na vašem kempu, že už raném věku mají české děti nedostatky?

Tenhle kemp je hodně o dětech, které hrají například na vesnicích, kde žijí. Spíš je to o zábavě a aby viděly, jak vypadá týden profesionálního fotbalového mužstva.

Vyčíslíte rozdíl oproti Anglii?

Když nevybíráte z pěti tisíc, ale pěti milionů, je obrovská šance, že z toho nějaký talent vyleze. U nás z pěti tisíc jsou tři tisíce dětí navíc donuceny rodiči nebo někým jiným. Jako malá země nemáme tolik fotbalistů. O to se s nimi musí víc pracovat a lépe fungovat už při náborech.

Lákalo by vás v Česku na tomhle koncepčněji pracovat?

Nastavení koncepcí je jedna věc, ale záleží na samotné práci trenérů v jednotlivých klubech. Jde také o to, kolik chtějí kluby do mládeže investovat, co se týče času i podmínek. Myslím, že pokud u mládeže nebudou nejlepší trenéři, bude to stále složité. Myslím, že jejich ohodnocení u mládeže není takové, aby o tom vůbec uvažovali. Pro trenéry je daleko lepší trénovat divizní tým s vizí, že se jednou posunou do ligy. Ale k té možné spolupráci…

Povídejte.

Hodně pomáhám Vojtovi Marečkovi, který řídí brankářské licence v rámci FAČR. Měl jsem i několik přednášek pro trenéry. Snažím se, baví mě to. Vím také, že se některé koncepce připravily, některé se zrealizovaly, některé napůl a některé zase vůbec. Pak se začaly akademie omezovat. Hráčů ubývá. I národní týmy do 16, 17 nebo 18 let na každém srazu hrají se Slovenskem nebo Polskem. I to moc neprospívá. Je to dost o ekonomice, kolik svaz dokáže nebo chce investovat, aby programy fungovaly.

Trenér Ivan Hašek při nástupu zmínil, že by v pozici manažera reprezentačního áčka přál osobnost, jako jste vy. Dovedl byste si to představit?

Dokážu si to představit, ale muselo by to být za určité konstelace, kdy bude přesně nastavené fungování, které bude mít hlavu a patu. Bez toho se může člověk zapojovat, jak chce, ale je to ztráta času a energie, když nemá možnost ovlivnit, řídit a udělat věci, jak potřebuje. To momentální nastavení musí být daleko lepší a transparentnější, aby se vše dalo nějak posouvat. Také se to odvíjí, kolik financí asociace má a je ochotná na to dát. Když člověk chce pracovat na nějaké úrovni, musí investovat energii a peníze.

Reprezentace půl roku nemá manažera a nezdá se, že ho v nejbližších dnech najde. Zvláštní, co?

Zvláštní to je. Za určité konstelace může fungovat, pokud si manažerské povinnosti rozdělí určitým způsobem ostatní zaměstnanci svazu. Jen je otázka, jestli to pro daného člověka není složité, když má víc funkcí. Nemá na ně čas, ubíjí ho to, bere mu to energii. Konkrétně ale nemůžu hodnotit. Nevadí mi, když někdo sedí na více židlích, ale myslím, že je to nestandardní. Celkově asi nikoho moc nezajímá pozice manažera národního týmu, když nemá pravomoce a jen tam sedí s nějakou hodností. Přitom je to důležitá funkce s dost velkou odpovědností. Podívejte se na hokej.

Ano?

Petr Nedvěd s Martinem Havlátem měli jako manažeři reprezentace velkou zodpovědnost za celý tým. Vytvářeli nominace, měnili hráče a přivezli ty, které chtěli. Je otázka, jestli je manažer funkce administrativní, která řeší logistiku a průběh šampionátu či srazu, anebo je to člověk, který je zodpovědný za trenéra, jeho práci nebo výběr týmu. I tohle nějakým způsobem se mělo vyjasnit. Na administrativní funkci se hodí někdo úplně jiný než praktický člověk, který fotbalu rozumí z jiné stránky.