Achoj! Co djelash? Největší potížisté Eura, kteří na vás spustí česky

Hamburk (Od našeho zpravodaje) - „Lidi jsou fakt skvělí. Dodávají nám spoustu energie a síly,“ poví albánský reprezentant Qazim Laci, jinak služebně kopající za pražskou Spartu.

Je necelá hodinka po středečním zápase s Chorvaty a Laci se zubí, po nečekané remíze 2:2 má výtečnou náladu stejně jako tisíce krajanů v okolí hamburského stadionu. „Výsledek neřeší. Ohromně nás podporovali už v prvním zápase s Itálií, který jsme prohráli,“ připomíná.

Balkánce nelze jen chválit. Problémy tropí i fandové jiných zemí. Albánce ale lze po výčtu prohřešků bez většího přehánění označit za největší potížisty při rozjezdu evropského šampionátu, ostatně už za hříchy jejich svaz dostal mastné pokuty.

Jen považte, zde je seznam závažných, rušivých, ale i úsměvných (zlo)činů, které zvládli za jediný zápas Eura v Dortmundu.

Vyvěsili provokativní transparent o Velké Albánii, přičemž UEFA vlajky nebo vzkazy s politickým podtextem na stadionech zakazuje.

Do hlediště pronesli pyrotechniku. Na hřiště házeli nejrůznější předměty, v samém závěru na něj albánský fanoušek vběhl.

Před zápasem před zraky italských příznivců rozlomili špagety a po něm zase narušili reportážní vstup České televize.

Snad jen buranský pískot při soupeřově hymně si zatím na Euru odpustili.

„Jsme malá, ale velmi emotivní země, pro kterou je výjimečné být součástí takového turnaje,“ vysvětluje u hamburského Volksparkstadionu Ari - Albánec s pečlivě upravenou bradkou a s havraními vlasy.

Zrovna on se řadí zřejmě k uvědomělejším a slušnějším fanouškům. Vypráví perfektní angličtinou a je poctěn, že se může o pár dojmů podělit. Do Německa přicestoval společně se dvěma kamarády ze Skotska, kde žijí a pracují.

„Osmnáct hodin autem, kamaráde. Až tady jsme sháněli lístky. Každého z nás výlet vyjde na tisíc eur,“ vypočítává.

Jde o sumu, kterou si běžný obyvatel Albánie nemůže dovolit. Země patří k nejchudším účastníkům Eura a vlastně i celého kontinentu.

Vidina důstojnějšího živobytí a výdělků vyhání statisícice Albánců z jejich domova. Do Británie, Itálie, Švýcarska. Nebo Německa, kde se zase při fotbalovém dostaveníčku z různých koutů kontinentu potkávají.

„Myslím, že sedmdesát procent z nás dorazilo ze zahraničí. Pro lidi v Albánii je tenhle výlet dost drahý,“ přemítá zase Baer, zatímco jeho kamarádi poslouchají opodál.

Jednomu to nedá a zapojí se do konverzace. „Vy Češi můžete být hrdí, jak jste hráli proti Portugalsku. Hráli jste srdcem! Srdcem! A je jen obrovská smůla, že jste prohráli,“ přesvědčuje.

Při zmínce o Češích jihnou i zbývající členové Baerovy party. Předhánějí se v českých frázích: Jak se mash? Co djelash? Jeden vysvětluje, že si našel české děvče. Další přidává, že randil s Polkou a také češtinu jakž takž ovládá.

Koneckonců i Ari ze Skotska se rozesměje. „Moje manželka je Češka!“ vykládá a bez vyzvání to dokazuje. „A - choj!“

Fíha, jak jste se s paní poznali? Arimu zajiskří oči: „Na koncertě Eminema.“

Koncert, ale ryze sportovní, spustí o pár desítek minut později i jeho krajané na hřišti. Medailisté z předchozích dvou světových šampionátů z Chorvatska s Albánci brzy prohrávají. Trefuje se sparťan Laci a rudé albánské tribuny šílí.

Takový rambajz v Hamburku nevytvořili o víkendu ani Nizozemci s Poláky! I Češi budou mít proti Gruzii a Turecku co dělat, ale kdo ví, jestli jim na to hlasivky vůbec postačí.

Z ryze fotbalového pohledu Albánci představují pro Euro vítané osvěžení. Proti Italům se útočník Nedim Bajrami po 23 sekundách zápasů zapsal do dějin Eura jako nejrychlejší autor gólu. Ve středu se zase záložník Klaus Gjasula stal prvním hráčem v historii evropských i světových šampionátů, který jako náhradník stihl dát vlastňák i gól do správné brány.

Živelná albánská hra baví. Proti favoritovi vedou, prohrávají, ale silou vůle v 95. minutě dotlačí duel k plichtě.

Z pohledu organizátorů je to trochu horší. Albánští příznivci nevyvádí jako v Dortmundu, dýmovnice a světlice odpalují v Hamburku spíš Chorvati. Albánci se k nim ale ochotně připojují, když z šachovnicových části ochozů spustí nenávistný pokřik: „Ubi! Ubi! Ubi Srbina!“

Ostatně i Baer při nedlouhé rozpravě o rodné vlasti i fotbalu stihne připomenout politiku: „My jsme se všemi v pohodě! Až na Srby.“

Podobně jako v Dortmundu se několik Baerových krajanů vrhá na hřiště. Bezvýznamným plusem je, že tentokrát až po závěrečném hvizdu.

Albánci tentokrát nechtějí zkazit zážitek ostatním. Spíš bezprostředně oslavit nečekaný výsledek se svými hrdiny. Takoví jsou. Divocí. Nespoutaní. Jiní, možná až moc.

Minimálně ještě jednou to pozná i Německo. Po víkendu si to Albánci rozdají v Düsseldorfu se Španěly. A vsaďte se, že to bude hukot. Vždyť budou hrát o historický postup!