Článek
První nesrovnalost nastala, když soudní síní zněly odposlechy z telefonických rozhovorů. Hořejší vždy uvedl, že se podle něj jedná o hlas jeho a bývalého šéfa Vyšehradu Romana Rogoze. „Je to Michal Káník (bývalý fotbalista a s Rogozem a Berbrem jeden z hlavních obžalovaných, pozn. red.),“ upřesnil vždy Žák. V čem tkvěl problém?
Hořejší v prvních minutách svého svědectví řekl: „Nesetkal jsem se, že by někdo mimo struktury klubů chtěl získat informace o nasazení sudích.“ Jenže odposlechy byly právě o tom, že Hořejší z pozice sekretáře sděloval nominace o nasazení na některá utkání. Káník, v minulosti také funkcionář v SK Strakonice 1908, už v té době ve struktuře žádného celku nepůsobil.
„Pokud bych vám zavolal, aniž bych byl funkcionář, abyste mi řekl sestavu rozhodčích na zápas, tak mi ji řeknete?“ vyptával se Žák. „Pokud vás budu znát, tak jo,“ odvětil Hořejší. Soudce stále nechápal, proč o pár desítek minut dříve slyšel něco jiného.
„Teď nám říkáte, že volali všichni. Co si z toho máme vzít?“ zeptal se soudce. „Že volali všichni,“ odvětil najednou Hořejší, jenž na úvod své výpovědi například vysvětloval, jak fungovalo nasazování sudích, že nejdříve byla měsíc a půl dopředu připravena první nominace, a finální se zveřejnila přes informační systém a veřejně na internetu tak dva až tři týdny předem.
Soudce přehrál dva telefonáty. V prvním se Káník ptal na nasazení sudích na utkání Katovic, ve druhém o půl hodiny později už věděl, kdo je za delegáta. „To bylo normální, měl jsem plachtu už u sebe a vyplňoval do systému,“ vysvětloval Hořejší. Celou věc ještě na závěr okomentoval opět přítomný Berbr: „Také jsem do systému moc nekoukal. Štvalo mě, než jsem to musel naklikat. Bylo otravné se koukat přes internet, radši jsem vzal telefon a zavolal,“ nastínil.
Podruhé Žák chtěl vyjasnit nesrovnalost na téma obálky, kterou měl Hořejšímu dávat Rogoz. Pokyny dle policie zněly, že sekretář ji má následně předat sudímu Robertu Hájkovi za ovlivnění zápasu. „Byla to normální obálka, slabá. Nepřevzal jsem ji, nechtěl jsem. Bylo to před svazem, na viditelném místě, nechtěl jsem,“ řekl Hořejší. Soudce Žák pak přečetl pasáž z původní výpovědi na policii, kde zaznělo, že daný člověk Hořejšího „nas*al“. „No tím, že mi ji vůbec nabízel,“ vysvětloval svědek.
Dále také popisoval, jak se scházel s rozhodčími a řešil s nimi různé problémy. „Volali, když nemohli na utkání, potkávali jsme se na seminářích. Na kávě třeba kvůli zdravotním, pracovním nebo osobním problémům. To bylo často, sudí v nižších soutěžích nejsou profesionálové,“ říkal. Zároveň si na výzvu Žáka vzpomněl na schůzku v Metropoli na Zličíně mezi ním, Rogozem a sudími.
„Často jsme se před zápasem setkali se všemi třemi rozhodčími a stávalo se, že tam byli zástupci buď obou klubů, nebo jen jeden. Týkalo se to i Slavoje Vyšehrad. Na Zličíně nevím, na jaký zápas rozhodčí jeli. Nevím, zda tam byl i zástupce druhého klubu. Schůzka trvala někdy 15 minut, někdy déle. Na Zličíně se neřešilo dané utkání, ale obecně jsme se bavili o fotbale. Kdo schůzku inicioval? Nevím,“ opakoval Hořejší.
Berbr při své závěrečné řeči podotkl, že Hořejší byl jakýsi nárazník českých soutěží pro celý fotbal: „Vysílali jsme ho na utkání a dával nám informace, které jsme používali pro komisi. Normálně pracoval jako sekretář. Ten má kontakt s rozhodčími opravdu největší ze všech z nás, je to takový středobod pro delegáty, sudí a kluby.“
Hořejší působil ve funkci od roku 1998 a skončil loni, když byl odejit právě kvůli této kauze. Etická komise mu udělila souhrnný trest za to, že se podle ní podílel na ovlivnění tří zápasů. Funkcionář se odvolal a momentálně se s FAČR soudí ohledně neplatnosti výpovědi.
