Zhubl 80 kilo. Teď se pouští do extrémů, i když vůbec nevidí

Já jsem dřív říkal, že kdo běhá bezcílně ‒ to znamená, že neběhá za babou nebo něčím jiným ‒ tak je debil. Já jsem absolutně nechápal, proč běhat jen tak. Kdysi jsem šest let hrával závodně fotbal, ale běh jako takový jsem neměl rád. Později jsem vážil 160 kilo, to se moc běhat nedalo. Já s tím začal asi před čtyřmi lety.

Bylo to tak, že jsem zápolil s váhou, do toho jsem oslepl a začal masírovat. Bylo mi jasné, že lidem se také musí jít trochu příkladem, vysvětlovat, jak s tím tělem nakládat, chovat se k zádům, aby nebolela. Samozřejmě je nesmírně důležitá hmotnost, cvičení. V té době jsem vážil 145 kilo a to pak lidem úplně nevysvětlíte, že nemají být vyžraní, když sami vypadáte takhle. Takže jsem na sobě začal pracovat. Vzal jsem to komplexně, začal jsem cvičit, chodit do kopce na páse. Když jsem vážil 109 kilo, mohl jsem poprvé vyběhnout. Rozeběhl jsem se a už jsem se nezastavil. Kamarád mi naordinoval, že za tři měsíce poběžím půlmaratón a hotovo. Já mu řekl, že mu na to kašlu. Jenže on mi pohrozil, že mi dá pěstí, tak jsem radši běžel. (smích)

Hlavní byla úprava jídelníčku. Já říkám, že jídlo dělá 60 až 70 % toho, jak budete vypadat. Je důležité to kombinovat s pohybem. Začal jsem vlastně s krabičkovou dietou. Navíc pro mne jako nevidomého to má tu výhodu, že je to jednoduché, rychlé. Mám jídlo připravené, pořád po ruce. Na druhou stranu se už ale dneska moc hlídat nemusím. Občas popustím uzdu a pořádně se nadlábnu.

To je jednoduché. Nesmíte být líný se pořádně nažrat! Já když něco dělám, tak to dělám pořádně. Všechno. Nic napůl. Takže když jsem se pustil do jídla, nafutroval jsem se pořádně. Jsem takový megaloman, mám rád všeho hodně. Předtím jsem pracoval jako číšník, vrchní, pak jsem dělal provozního. Člověk je pořád kolem jídla a neupejpá se. Mělo to ale spojitost i s alkoholem a pitím. Všude jsou další kalorie navíc. Dnes lidem radím, že pokud chtějí zhubnout, měli by vynechat veškerý alkohol, včetně nealkoholického piva nebo vína. Zpomalíte metabolismus, zpracování tuků a kynete.

Byla to sázka v době, kdy jsem ještě viděl. To jsem za 17 měsíců shodil 80 kilo. Ale říkám dopředu, že to není zdravé a správné. Nikomu bych to nedoporučoval, bylo to moc rychlé. Já pak zase 60 kilo přibral. Začal jsem ztrácet zrak, takže jsem se jídlem trochu i uklidňoval. Až následně, když jsem začal masírovat, jsem k tomu přistoupil pozvolna, postupně, aby to mělo hlavu a patu.

Trénoval jsem tak deset až dvanáct hodin týdně. Rovinky, intervaly, ale hlavně schody. V posilovně jsem pracoval na tělesném jádru, stabilitě. Připravoval jsem se dlouhodobě a komplexně. Momentálně si ale léčím patní ostruhy, teď zrovna běhat nemůžu. Takže běžecké vize jsem přesunul na další roky.

Mám v plánu dát si maratón pod tři a půl hodiny, to mě ještě čeká. Ale jinak časy moc neřeším. Co bych si chtěl dál zkusit, je maratón na severním polárním kruhu, kde se běží po sněhu a v nízkých teplotách. A pak maratón v Africe, kde se běží v padesáti stupních nad nulou. Tyhle dva protipóly mě lákají. Vím, že se na to dá připravit. Musíte připravit tělo i hlavu. Hlavou se dá uběhnout všechno, je to jenom o hlavě a o tréninku.

Teď mám zrovna tu nedobrovolnou pauzu, ale jinak trénuju s Jardou Boucníkem, ten mě k tomu všemu dostal. S Alešem Píchou, s tím jsme byli v Číně. Jako trenéra běhu mám Martina Dvořáka, bývalého pětibojaře. Pak chodím do posilovny tady do Harfy, je třeba věnovat se i kompenzačnímu cvičení.

Já nemám moc vzory nebo motta. Prostě jen říkám, že je důležité se z ničeho neposrat. Každý má asi v životě něco, co ho zasáhne, nějakou překážku, kterou musí překonávat. Každá špatná věc člověka někam posunuje.