Článek
Dan Berlin se setkal také se slavným Scottem Jurkem, který mu dělal vodiče.
Sedm let se Dan Berlin vyrovnával se svým postižením. A pak se jednou zvedl z křesla a začal běhat. Hodně a dobře běhat. V portfoliu jeho úspěchů najdete třeba slavný běh Rim to Rim od jednoho okraje Velkého kaňonu k druhému, poloviční ironmany, maratóny. A nyní se přichystal na epickou výzvu s názvem Inca Trail. Běh na bájné Machu Picchu a zpět za jediný den. O této stezce se říká, že je jednou z nejtěžších na světě. Při jejím překonávání se dostanete do nadmořské výšky větší než 4200 metrů.
Nečekají vás pouze strmá stoupání, ale také fyzicky velmi náročná klesání, výšková nemoc a další nepříjemnosti. Cestovatelé si většinou na zdolání Inca Trailu vyhrazují čtyři dny. Nevidomý Dan si předsevzal zvládnout štreku do 24 hodin. Jednu překážku navíc postavili Danovi do cesty samotní lidé. Oficiální místa běžci nejprve pokus odmítla povolit. Prý není možné, aby člověk, který ztratil zrak, zdolal trasu za jediný den. Oblast je navíc rezervací a vstup do ní je přísně limitován. Pouhých 200 cestovatelů má každý den přístup na horu. Navíc je zde strážná brána, kterou musíte cestou zpět projít do čtyř hodin odpoledne. Pokud to nestihnete, máte smůlu. Pokračovat smíte až následující den.
| Sám slepý běžec vybral na podporu nevidomých 23 651 dolarů. |
Dan Berlin se svými průvodci to nakonec stihli. S rezervou pouhých dvou minut. Poslední tři míle běželi, co jim síly stačily, aby svůj záměr stihli dokončit. „Bylo to jako dýchat brčkem. Člověk se snažil dostat do sebe co nejvíce kyslíku, aby tělo mohlo pokračovat v cestě," řekl k tomu sám atlet. Při běhu jej doprovázeli dva průvodci a jedna průvodkyně, jeho osvědčený tým. Velmi exponovaný terén je přinutil vymýšlet nové způsoby vedení nevidomých. Skupinu nejvíce zdržovaly náročné sestupy. Proto dva průvodci běželi vedle sebe vždy před Danem a ten se zachytával o jejich batohy. Tak dokázali být překvapivě rychlí.
Kotníky, hlavně tedy kotníky samotného Dana, byly asi největší příčinou obav celého týmu. Právě na ně je běh v suťových polích velmi náročný. „Neustále jsem se bál, že si Dan zvrtne kotník. Pak už jsem musel přestat sledovat jeho nohy, extrémně mne to stresovalo," přiznal se jeden z dobrodruhových průvodců. Druhý z nich dokončil celou akci i přesto, že sám utrpěl frakturu patní kosti.
„Je to něco, na co nikdy nezapomenu," shrnul pocity celé družiny nevidomý Dan. „Chtěl bych, aby mé děti vyrůstaly s vědomím, že výzvy nás potkávají proto, abychom je překonávali," vyznal se Dan Berlin novinářům na konci jedné ze svých vlastních výzev. Stal se prvním nevidomým na světě, jenž něco takového dokázal.
