Článek
Teherán nepřekročil svůj vlastní stín. I na první mezinárodní maratón se vztahují přísné teokratické požadavky platící už od revoluce na konci 70. let minulého století: Ženám je zapovězeno přihlížet sportovním kláním mužů a opačně. Islámské právo po ženách vyžaduje nošení šátku a zakrývání obličeje, rukou i nohou.
Tato striktní pravidla musely ženy dodržovat i během závodu, ačkoli muži přítomni nebyli. To muži-maratónci na tom byli o mnoho lépe. Ti mohou mít i v Íránu na sobě běžecké trenýrky a sportovní tílka. „Já osobně s tím nesouhlasím. Činíme kroky a snažíme se nalézat cesty, jak běhání ženám v této zemi usnadnit," prozradil novinářům jeden z organizátorů S. Straten, původem Nizozemec.
Zatím to ale na nějaký průlom moc nevypadá. Už v únoru byla z národního týmu vyloučena zázračná a nadějná mladá šachistka, protože se na jedné soutěži objevila bez hidžábu. „Naše národní zájmy mají prioritu před vším ostatním," zní z oficiálních státních míst.
Na závod v hlavním městě TehRUN se přihlásilo 600 běžců, z toho 156 žen. Dle agenturních zpráv jde minimálně ve 160 případech o cizince, z nichž běžkyň je 50. Z profesionálních běžců ale nedorazil vůbec nikdo.
Organizátoři běhu už na začátku loňského roku rozjeli maratónský projekt ve městě Šíráz. Státní orgány sice ženám start úplně zakázaly, dvě odvážné ženy se ale na trať přeci jen vydaly. Masoumeh a Elham úspěšně dokončily a v cíli dokonce dostaly i účastnické medaile. Obě ženy doufaly, že se jim podaří pár věcí v jejich domovině změnit. Lze za změnu považovat závody v hlavním městě? No, možná s hodně rozjitřenou fantazií přeci jen ano: Ženám je hned na počátku nezakázali.
