Hlavní obsah

To je premiéra! Osmdesátimiliónová země zakázala ženám startovat

Teherán

Předoasijský stát Írán se dočkal svého prvního oficiálního maratónu. Jedinou vadou na kráse bylo vyloučení žen. Oficiálně se na start mohli postavit pouze muži. I přesto se dvěma ženám podařilo závod odstartovat i dokončit. Organizátoři slibují, že akce se bude konat každoročně a problémy postupně vyřeší. I s ohledem na paradoxní skutečnost, že v zemi se už běhá mezinárodní ultramaratón, kde státní organizace účast žen nezakazují.

Foto: iruniran.com

Ženy se už třeba brzy dočkají.

Článek

Startovní výstřel třeskl na dohled od starodávného, 3000 let starého pohřebiště a 158 běžců z nejrůznějších koutů světa se za zvuků hlasité iránské populární hudby dalo do pohybu. V jejich stínu se na trať vydaly i dvě ženy ‒ Masoumeh a Elham. Oficiální místa jim sice start zapověděla, takže jejich hruď nezdobila startovní čísla, nicméně na trati už jim nikdo problémy nedělal. Zřejmě byli všichni s teoretickou schopností tyto zdatné ženy pronásledovat sami na maratónské trati.

Ženy mohly vyplnit závaznou přihlášku na internetu, v jejich e-mailových schránkách ale přistálo jednoznačné zamítnutí jejich účasti. Některé nevládní organizace vyzývaly k bojkotu podniku s názvem I Run Iran a sloganem Real men run Iran (Opravdoví muži běží Íránem). Neprošel ani návrh domorodých běžkyň, že odstartují o dvě hodiny dříve před svými mužskými kolegy.

Nakonec dvě nejodhodlanější ženy přeci jen vyběhly. A v cíli jim byly vydány medaile pro úspěšně zakončivší běžce. „Chtěla bych, aby se pohybové aktivity v mojí zemi více rozšířily. Sport přece přispívá k přátelství a míru," řekla novinářům odhodlaně dokončivší Masoumeh. Samotný pořadatel závodu, vlastník cestovní kanceláře, jehož na nápad uspořádat maratón přivedl jeden z klientů, věří, že mnoho dalších odvážných íránských žen bude následovat příkladu dvou letošních průkopnic.

První tři místa obsadili místní borci s časy 2:46, 2:48 a 2:56 hodin. Samotný Írán vysílá do dějiště letních olympijských her jediného svého maratónce. Mnoho běžců to považuje za důkaz, že v zemi běhání ještě nemá vybudovanou takovou tradici. Že by ke zlepšení tohoto stavu nakonec přispěly právě revoltující ženy?

Související témata: