Článek
Tou zeleninou může být dýně, brokolice, květák či pórek, kreativnější kuchtíci vymyslí jistě další. Nejraději mám tu krásnou oranžovou dýni Hokkaidó, která se nemusí ani loupat – jen vydlábnout vnitřek a nakrájet na větší kostky. Na dně hrnce roztavím trochu másla a na to vysypu nakrájenou dýni. Promíchám, trochu podleju a doplním vodu. Přivedu k varu, stáhnu jen tak, aby se to celé mírně vařilo, nastavím nějakých osm či deset minut - dokud mi dýně nezměkne natolik, aby šla rozmixovat. Příliš dlouhé vaření ničí vitamíny, a tak se hodí tento okamžik zachytit včas. Podle potřeby je možné přidat vodu, ale tyhle polévky mám ráda spíše hustší.
Na ochucení miluju bylinky z naší zahrádky. Už v létě si proto připravím jakousi univerzální směs, z níž si můžu vyrobit třeba i bylinkové máslo. Z jedné velké pixly tak jedeme celou zimu, v létě si natrháme čerstvou. Je v ní něco libečku, rozmarýnu, tymiánu, majoránky, oregana – zkrátka co zahrádka dá. Dýně je ale dobrá i se šalvějí. Dříve jsem do polévky dávala kostku polévkového koření, jakéhosi nějakého lepšího masoxu, ale jednoho krásného dne jsem zjistila, že kostky došly. Tak jsem jen přidala více té bylinkové směsi, s níž jsem celý obsah hrnce domixovala na vysoké otáčky. Najemno. Soli dávám jen málo a také až na konec. A rodinka se oblizovala. Už ani na cibulce ty polévky nedělám. Byly takové - po cibuli. Ale takto máme opravdu dýňovou, brokolicovou, květákovou...a kdo by se tím také krájel, že?
Podle ročních období a meridiánů, které v nich vládnou, se dýně jí nejlépe v pozdním létě – když jí je zkrátka přirozeně hodně a kdy dominují dráhy slinivky a sleziny, nicméně k chuti přijde po celý rok. Podobným způsobem lze zpracovat i květák či brokolice. Bylinky mohou být stejné - i trochu jiné, záleží na vaší chuti a opět na tom, co dům a zahrada dá. Květák snese trochu muškátu, pórek i brokolice zase mile překvapily s trochou kari. Jednou jsem měla v mrazáku nějaký zmrzlý zbytek mrkve a červené řepy, nejspíš „odpad" z nějaké šťávy. Nebylo toho moc, ale zkusila jsem to přidat právě ke květáku. Polévka získala lehce narůžovělou barvu a takovou příjemně jemnou chuť, že jsem to posléze několikrát zopakovala.
A jak dlouho taková polévka trvá? Patnáct, dvacet minut se vším všudy. Sníte ji ještě daleko rychleji, ale především pokud ji máte hustší, stačí jen kousek pečiva (někdy ani to ne) a už nepotřebujete žádné „druhé jídlo".
Á propos – hustota. Takovouto polévku není třeba ničím zahušťovat, což je rovněž skvělé. Na těchto polévkách je další výhodou i to, že nepotřebujete žádné ingredience navíc. Vystačíte s kouskem másla, směsí bylinek, a tím druhem zeleniny, který hodláte zpracovat. Žádné lítání po obchodech při shánění něčeho, co ani nevíte, co by to mohlo být.
A pro nás běžce – tato polévka je lehká a zasytí, nezatíží trávení tak, jako kdybyste si dali třeba řízek s bramborem. Pokud zpracování zeleniny přece jen trochu tíží váš zažívací systém, s vyběhnutím počkejte. Nicméně takto zpracovaná vás nebude nadnášet tak, jako kdybyste si dali kopec zeleninového salátu za studena. Tělo ji samozřejmě uvítá i po tréninku, kdy si ji rychle zpracuje a váš organismus bude mít po zátěži ještě sílu na regeneraci.
A máte-li zeleninu z osvědčených zdrojů, kde by se dalo věřit, že i nějaké ty vitamíny v ní ještě jsou (já ji beru od bedýnkářské firmy), uvařili jste si právě pořádný kotel zdraví!
