Článek
Kdo dráhu nevyhledává, zřejmě nebude ani přesně tušit, kde ji má najít. Sám jsem byl překvapený, když jsem zjistil, kolik drah vlastně ve městě máme. Zkuste zapátrat třeba někde u sokolovny, na sportovním stadionu byste ji měli najít určitě a možná, že budete mít štěstí i na nějaké to školní sportoviště, kam vás vpustí v době mimo vyučování. Tady platí: Kdo chce rychlost trénovati, ovál si vždycky najde.
Řekl jsem rychlost? No jistě! O rychlost jde na oválu především. Nemusíte mít strach, že bych vás snad nabádal, či dokonce nutil, abyste na dráze absolvovali svůj nedělní long run. To bych si nedovolil! A taky byste zbytečně ošlapali dráhu těm, co na ní chtějí opravdu trénovat... Rychlost se vám bude hodit, ať jste maratonec, středotraťař nebo sprinter. A dráha má několik skvělých výhod:
• Poskytuje vítanou změnu do tréninkových plánů. A změna vám pomůže lépe se soustředit na tréninkovou jednotku, méně podléhat stereotypu, nebo dokonce nudě.
• Dráha má měkčí povrch než to, na čem obvykle běháte. Trénink na ní je šetrnější ke kloubům. Svalům takovou úlevu vyvážíte vyšší intenzitou tréninku.
• Dráha bývá mimo běžný městský provoz, což s sebou přináší i tu výhodu, že by se vám na ní neměl nikdo a nic plést pod nohy. Smrdící auta, načuření cyklisté, rozjívení domácí mazlíčci nebo roztržité matky s kočárky, těm všem je vstup zapovězen. Je tedy pravda, že mi někdy na dráze proběhne zajíc, ale toho beru jako mistra běhu a motivačního vyzyvatele. Zatím jsem o něj ještě nikdy nezakopl a budu ještě dlouho trénovat, než ho doběhnu a něco takového nastane.
• Další velice krásná vlastnost dráhy je, že má určitou standardní délku. A nemá-li, má alespoň precizní značení klasických tratí, jako je padesátka, šedesátka, stovka, dvoustovka... Tady si se vzdálenostmi nemusíte lámat hlavu a na časomíru si vystačíte s jednoduchými stopkami. Když jsem se nějakou tu stovku pokusil zaznamenat na jeden sporttester, napsal mi, že záznam maže, protože zdolaná vzdálenost byla příliš krátká. Sprosťák!
Co tedy činit na dráze?
♦ Předpokládám, že nějakou vzdálenost zabere se k ní vůbec dostat. To je vítaná příležitost na rozklusání, zahřátí. Pak si určitě dáte nějakou běžeckou abecedu a dráhu napoprvé využijete k tomu, že si na ní dáte pár rovinek. Rovinka má zpravidla 60-100 metrů, nestopujeme si ji, ale přesto ji běžíme velmi svižně, zároveň ale tak, abychom se plně dokázali soustředit na správný styl. Dobrá rovinka nám dává pocit, že krásně hladce, plynule fičíme vzduchem, zároveň máme ale vše pod kontrolou. Není to totální nasazení, poklus ale také určitě ne. Rovinky by nám měly pomoci fixovat dobré stylové návyky procvičované jednotlivě abecedou.
♦ Z uvedených pozitiv dráhy vyplývá, že je přímo ideální pro intervalový trénink, pro úseky. Pokud s dráhou zrovna začínáme, budou nám intervaly po 200 metrech úplně stačit. Zatím si nedělejte starosti s časem, zkuste jen vyšší než obvyklou rychlostí zdolat pár krátkých intervalů s dostatečným meziklusem mezi nimi. Zjistíte, jaký je to pocit běžet rychleji a na co všechno si v tomto ohledu můžete troufnout.
♦ Králem intervalů byl určitě Emil Zátopek. V knihách o něm najdete zpravidla i příklady jeho vlastních tréninků, z těch ale zatím inspiraci nečerpejte, pokud nechcete v tom lepším případě skončit na kapačkách. Nechte si je jako velkou inspiraci a motivaci na později. Pro začátek zkusíme třeba menší trénink s pěti dvoustovkami s dvouminutovým klusem mezi nimi. Největším úkolem bude udržet po všech pět kol stejnou rychlost. Rychlost samotná by pro vás měla představovat výzvu, kdy bude třeba trochu zabojovat, ale zároveň musíme myslet na to, že stejné nadšení by mělo vydržet po celý trénink.
♦ S rychlostním tréninkem to ze začátku nepřehánějte, stačí jeden, maximálně dva v týdnu a časově co nejdále od sebe, určitě ne dva dny po sobě. Postupem času začnete více vnímat, co si na poli rychlosti můžete dovolit a přidávat metry k jednotlivým intervalům, skládat je do sérií a hrát si také se zkracováním meziklusů. Hrátky s rychlostí dodají vašemu běhání nové impulzy. A rozmanitý trénink také více baví.
