Článek
Podle příspěvků na sociálních sítích to vypadalo, že snad pořád jen běžíš a spánku moc nedáváš. To byla určitě velká výhoda oproti ostatním. Kolik jsi toho vlastně naspal za celou dobu závodu?
Na posledním checkpointu jsem měl naspané všeho všudy asi čtyři hodiny. Spal jsem dvě hodiny na druhém kontrolním místě a asi hodinu a tři čtvrtě na čtvrtém. Jenže pak se výrazně zhoršily podmínky a mezi posledním checkpointem a cílem organizátoři závod zastavili. Tam byla možnost vyspat se pořádně, v podstatě celou noc.
Takže když to shrneme, tak jsi v pěti dnech absolvoval 430 kilometrů a naspal při této extrémní zátěži nějakých 12 hodin... Dokázal jsi zvítězit o více než osm hodin nad dalším v pořadí i přesto, že ti pořadatelé udělili tříhodinovou penalizaci. Jak k tomu došlo?
Tam šlo o to, že se organizátorům nelíbila moje GPSka. Respektive jako GPSku jsem používal telefon, což jim přišlo málo bezpečné. Já jsem stejně navigoval klasicky podle papírových map a buzoly a GPS v telefonu používal pouze jako zálohu, když přišla mlha a podobně.
Nebo když ti mapu sebral vítr? Slyšel jsem, že k tomu opravdu došlo...
Ano, to taky. Naštěstí nemám mapu závodu v jednom kuse, ale mám ji vytištěnou na oboustranných A4, kterých je asi pětadvacet. Nevím, jak k tomu došlo, jestli mi jeden list vítr odfouknul, nebo jsem ji někde nechal ležet při překonávání nějakého plotu... Příležitostí, jak ztratit mapu, je opravdu spousta. Prostě jsem ji najednou neměl.
Jak jsi to vyřešil?
Kombinací zbývajících metod. Z předchozích ročníků (Pavel Paloncý byl na akci popáté v řadě ‒ pozn. red.) jsem zhruba věděl, kudy má trasa vést, měl jsem telefon a v reálu se pořád jedná o značenou turistickou trasu, takže čas od času se tam dají najít klasické turistické šipky. Pokud tedy není mlha, nesněží nebo není tma.
Jak se na takovou zběsilost dá vůbec připravit?
Já netrénuju specificky na nějaký konkrétní závod. Tady asi hrála významnou roli moje minulost. Věnoval jsem se a věnuju orientačnímu běhu, adventure racingu, odkud jsem získal nějakou tu odolnost. No a pak běhat, běhat, běhat. Tady jsou velmi specifické podmínky. Když tu byl třeba vítěz Tour de Géants, náročného alpského závodu o délce přes 300 kilometrů, tak se mu nijak zvlášť nedařilo. Tady je všechno jiné. Běží se v zimě v Anglii, jsou tady močály. Na Spine Race se připravuje obtížně. Člověk musí mít naběháno, musí mít fyzičku, taktiku, jak se poprat s náročnými podmínkami, jak se udržet v teple, neztratit se v močálech... Absolutní rychlost tady nehraje zase až tak zásadní roli.
Kolik toho tak za rok naběháš?
Za rok to může být něco mezi šesti sedmi tisíci kilometrů. Já to zase tak nepočítám, protože u adventure racingu to není o kilometrech, ale o podmínkách. Hodně aktivity kombinuju, jezdím na horském kole, pádluju, nesoustředím se jen na jednu disciplínu. Asi základní je tady nějaká fyzická a psychická odolnost, vytrvalost.
Spine Race je závod nepodporovaný, bez takzvaného supportu. Jak tohle přesně v Anglii probíhá?
Každý závodník má s sebou neustále povinnou výbavu. Je toho docela dost, a ne všechny položky mi přijdou úplně smysluplné. Je tam třeba taky vařič. Každý musí mít spacák, záložní oblečení, čelovku... Jsou tam rozumné věci, ale jsou tam i věci, nad kterými člověk pozvedne obočí. Každý závodník má navíc svoji tašku, kterou má k dispozici na checkpointech. Ta je omezená dvaceti kily a člověk si tam může dát prakticky cokoli. V praxi je to hlavně oblečení a jídlo.
Jak je to přesně s podmínkami závodu? Vy nesmíte využít cizí pomoci, na druhou stranu můžete použít všechno, co je veřejně dostupné? Jak si přesně vysvětlit tuhle podmínku?
Závod probíhá v normální krajině v normální zemi a v principu můžeme využít všechno, co teoreticky můžou využít všichni. Nesmíme mít po trati kamarády, kteří pomáhají jenom někomu, někde deponovanou další výbavu a podobně, ale když potkáme hospodu, můžeme se tam zastavit a dát si polévku. Spine Race získal za ta léta slušný ohlas i mezi místními lidmi podél trati, takže se někdy stane, že v nějaké vesnici najdeš stoleček s tyčinkami, banány a nápisem „Občerstvení pro závodníky". Takže tohle je taky přípustné. Obecně teda může závodník po cestě využít cokoli, co je pro všechny a není jen pro něj samotného.
Když se podíváme na finanční stránku věci: Kolik činí startovné a kolik člověk může získat na prize money?
No, na tomhle závodě nejsou žádné prize money ani za vítězství. Dostaneš medaili a skleněnou trofej. Jinak startovné bývá kolem 800-900 liber (cca 25 000 korun - pozn. red.).
Na jedné z prvních cílových fotek jsi vidět s pivem v ruce. Co to bylo a jak to chutnalo?
Bylo to něco místního a chutnalo mi. To mi nabídli organizátoři. Já, jak jsem tam už popáté, tak věděli, že něčím takovým v cíli určitě nepohrdnu.
