Článek
Ještě v 50. a 60. letech minulého století se běžeckým stylem tak, jak ho známe dnes, nikdo nezabýval. I tak běhávali naši předci maraton pod 2 hodiny 20 minut či později dokonce pod 2:10. Když jde o světové rekordy, člověk samozřejmě hledá jakýkoli detail, který by bylo možné dotáhnout k dokonalosti. Je to ale nutné i u rekreačních běžců, hobíků nebo amatérských nadšenců?
Nutné ne, dobré ano. Jakákoli neefektivita se totiž odráží v energetické náročnosti našeho běhu. Nedokonalé prvky běžeckého stylu zbytečně více zatěžují náš pohybový aparát a vedou k větší únavě, než by bylo nezbytně nutné.
DOŠLAP
O došlapu pronačním, supinačním a neutrálním už bylo napsáno a namluveno mnohé. Někdo zastává názor, že je vše třeba korigovat patřičným druhem obuvi. Někdo naopak tvrdí, že každému tělu by se mělo ponechat to, co je mu přirozené. A že vlastně lehká pronace (prohnutí kotníku při dopadu směrem dovnitř) je dokonce u lidí běžná. Z čistě fyzikálního hlediska nejlépe funguje dopad neutrální, kdy se tlak rovnoměrně rozkládá na celou plosku chodidla a dopadové a odrazové síly se přenášejí nejúčinněji také přes kolena, kyčle, bedra a dál. Odchylky od neutrálního došlapu nerovnoměrně zatěžují kolena a kyčle. Jednoduchá rada ale zní: Pokud vám při současném běžeckém pohybu váš dopad (ideálně pod nebo velmi blízko těžiště) nezpůsobuje žádné problémy ani bolesti ve výše položených kloubech, není potřeba nic řešit.
ZBYTEČNĚ DLOUHÝ KROK
V začátcích mohou někteří běžci dospět k názoru, že zrychlí natažením svého kroku. Může se pak stát, že jejich běžecký krok je příliš dlouhý a dopad chodidla (zpravidla na patu) výrazně před tělem způsobuje při každém kroku brzdění. Reakční síly podložky totiž působí proti chodidlu. Napnutá dopadová noha se tak při každém kroku musí vyrovnávat se silami, jež působí opačným směrem, než je běžcův pohyb. V takových případech je vhodné zkrátit krok (patrně vzroste kadence) a soustředit se na to, aby chodidlo dopadalo minimálně pod úrovní kolene. V žádném případě by nemělo dopadat před kolenem.
DUPÁNÍ
Dusání nebo dupání určitě není při běhu žádoucí. Dobrý běžec pluje terénem lehce a tiše. Existují dokonce vědecké studie, které dupání dávají do přímé souvislosti s vyšší mírou zranění. Při dupání nejen že ztrácíte zbytečně moc energie, ale zaděláváte si i na zdravotní problémy. Při dupání také nejspíše dopadáte více dopředu, než by bylo žádoucí. Dusání je způsobeno nejčastěji obuví s nadměrným tlumením. Noha v záplavě měkkosti podvědomě hledá něco pevného, čeho se může zachytit, a nutí vás k většímu přidupnutí. Zkuste změnit obuv a soustředit se na dopad chodidla blíže k těžišti vašeho těla. Nácviku pomůže i běh v kopcích.
