Článek
Běžci, kteří vyrážejí na svůj okruh ještě před snídaní, vnímají ve zvýšené míře pocity štěstí vyvolávané pohybovou aktivitou. Jedna kanadská studie odhalila, jak pravděpodobně tento mechanismus funguje. Na pomoc si vědci vzali myši a zkoumali vliv hormonu leptinu na jejich mozky v souvislosti s pohybovými návyky. Hormon jinak vstupuje v těle do hry, když je organismus bezprostředně po jídle nebo čerstvě nasycený, aby potlačil pocity hladu. U myší to funguje naprosto stejně jako u lidí, proto se vědci rozhodli potrápit nejprve malé hlodavce.
U jedné skupiny myší provedli určitou manipulaci tak, aby leptin vyřadili ze hry. Při porovnávání v běhacím kolečku se ukázalo, že myši nevnímající leptin uběhly v průměru dvojnásobnou vzdálenost oproti kontrolní skupině. Při jiném experimentu měly zase zmanipulované myši tendenci zdržovat se mnohem více poblíž běhacího kolečka, které měly asociované s pohybem.
Vědci z tohoto a dalších pokusů odvodili, že nižší hladina leptinu pohání myši k tomu, aby běžely dále a více si tento běh užívali. Výzkumníci jsou přesvědčeni, že stejné vývody lze aplikovat také na lidi. Pokud je vaše hladina leptinu nízká, více si užíváte sportovní aktivitu. A nižší hladinu hormonu máte právě ráno mezi vstáváním a snídaní. Vysvětlení tohoto jevu spadá daleko do naší evoluční historie. Když totiž měli naši pradávní předci hlad, museli často urazit spoustu kilometrů, než se jim ho opět podařilo zasytit. Vznikající pocity štěstí jim měly pomoci s motivací při náročném lovu.
Vytrvalostní sportovci mají kvůli svému pravidelnému a rozsáhlému tréninku zpravidla nižší hladiny leptinu, než je tomu u méně aktivních lidí nebo u lidí zcela neaktivních. Dalo by se tak i říci, že čím více budete běhat, tím větší sklony k takzvané běžecké euforii budete mít. Jedním dechem ale vědci také varují před přílišným využívání efektu ranního běhu. Doporučují jej zařazovat pouze občas, aby nedošlo k nadměrnému vyčerpání a dalším následným negativním jevům.
