Článek
Tímto aspektem se zabývaly dvě studie uveřejněné v odborném Journal of Sport and Exercise Psychology. Věrohodným způsobem doložily, že se výkony atletů zvýšily až o 40 % (!), když jim před výkonem byly podstrčeny myšlenky na vlastní smrtelnost.
Výzkumníci na tomto poněkud morbidním poli sportovní psychologie tvrdí, že takové výsledky jsou způsobeny podvědomou reakcí lidské psychiky, která se snaží zvýšit subjektivní sebehodnocení jedince jako jistý druh obrany před strachem ze smrti. Jinými slovy říkají, že se atlet snaží investovat do svého odkazu dalším generacím a tím symbolicky pozitivně ovlivnit svoji „nesmrtelnost".
„Vaše podvědomí zkouší najít cesty, jak se vypořádat se smrtí, zlikvidovat problém smrtelnosti. Řešením je zde zvýšení sebevědomí, které vám dává pocit, že jste součástí něčeho většího, že máte šanci stát se nesmrtelným," vysvětluje Uri Lifshin, jeden z vedoucích pracovníků projektu.
První studie probíhala mezi třemi desítkami respondentů, kteří mezi sebou hráli basketbal stylem jeden na jednoho. Mezi poločasy vědci hráčům zařadili vyplňování dotazníků. Zatímco někteří hráči dostávali záludné otázky týkající se smrtelnosti člověka, jejich druhá skupina byla dotazována na aspekty samotné hry. V druhé polovině testovacích mačů se skupina s „dotazníky smrti" zlepšila v průměru o 20 %, zatímco druhá skupina nedosáhla žádných relevantních zlepšení.
Je poměrně těžké přijmout skutečnost, že něco tak temného, jako je vlastní smrt, může atletům motivačně velmi prospívat. Podvědomá touha po vlastní nesmrtelnosti je táhne kupředu a vědci se domnívají, že tento aspekt lze využívat napříč všemi sportovními disciplínami.
Možná až zase budete chtít překonat nějaký ‒ minimálně svůj vlastní ‒ rekord, uděláte nejlépe, když věnujete tichou vzpomínku paní Zubaté. Pomoci by mohla i představa, jak vás během celého závodu pronásleduje.
