Článek
♥ Třeba když jsem unavená, tak mne to nakopne, zlepší náladu, spousta lidí tím určitě nahrazuje sex!
♥ Ten rozdílný a kontrastní vztah v porovnání například s alkoholem: K popíjení mě málokdy musí někdo nutit, s nějakým dobroučkým alkoholem je mi fajnově, ale potom je mi strašně mizerně, prostě peklo. U běhu je to naopak, nejdřív se mi vůbec nechce, mám pocit, že vlastně na běh vůbec nemám čas, pak se musím trochu nutit a přemlouvat, protože už vím, že při běhu mi bude parádně a hlavně po něm to úplně nejlepší, prostě nebeský pocit!
| Vox populi je latinská fráze označující „hlas lidu". Někdy se o hlasu lidu říká, že je zároveň hlasem božím. Nevím, jak naše hlasy, ale to naše běhání určitě boží je, ne? Alespoň si to většina z nás myslí. |
♥ Že se můžu nažrat a vožrat pak!
♥ Mě baví, že každým během tak trochu vítězím sama nad sebou. Do 37,5 let jsem žila v přesvědčení, že běhat nikdy nebudu, že na to nemám postavu, vytrvalost, že mám moc velký prsa, že to neudejchám, že umřu na prvním kilometru... Půl roku běhám! Průměrně tak sedm kilometrů dvakrát třikrát týdně. Baví mě ten pocit, že fakt běžím. Když se rozběhnu, tak si pak připadám tak nějak lehčí, baví mě, že už můžu s lidma mluvit o běhání, baví mě, že při běhu poznám okolí úplně jinak, baví mě koukat kolem, ale baví mě u toho poslouchat detektivky, baví mě, že si pak můžu dát bez výčitek pivo. Běh mi změnil tělo a duši, dává kondici a sebevědomí, při poctivé práci se mohu zlepšovat. U běhu jsem taky poznala mnoho úžasných lidí.
♥ Na těch třech písmenkách mě baví ta bezstarostnost, klid, pokora, štěstí a trpělivost.
♥ Baví mě na tom svoboda a samostatnost. Nemusím brát na nikoho ohledy. Při běhání se jednoduše rozhoduju úplně sám o tom, jestli zahnu doprava nebo doleva, jestli zrychlím nebo zpomalím, jak daleko poběžím a minimálně na začátku každého běhu mám pocit, že můžu uběhnout klidně 200 kilometrů. Vedle toho mě taky baví příroda a klid. Když běžím lesem a nikde nikdo, můžu se zhluboka nadechnout, vehnat si trochu víc kyslíku do hlavy a povzbudit fantazii. Často si tak představuju, že jsem třeba někde ve Středozemí a kousek přede mnou je Hobitín nebo Minas Tirith.
♥ Vyčištění hlavy. Odbourání stresu a denních problémů a nalezení životní cesty a taky míst v mozkovně a k zamyšlení.
♥ Při běhání cítím, že opravdu žiju a já život miluju. A miluju tu vlnu pozitivní energie, která proudí ze všech ostatních závodníků okolo.
♥ Na běhání mě baví, že jsem tam dřív než pěšky. Třeba když se mi chce hodně nebo tak.
♥ Běh mi změnil život. Líbí se mi, že si můžu dát s klidem a bez výčitek čokoládu, že se na mě cyklisté smějí, že si udržuji kondičku a své zdraví a jsem při běhání ještě šťastnější než normálně. A čistím si při něm mozek.
♥ Je to jediný moment, kdy jen co se dáš do pohybu, celý svět se zastaví.
♥ No, je to meditace, u které ti začíná totálně hrabat, asi všem, a časem čím méně běháš, tím víc.
♥ To, že můžeš být sám sebou, můžeš ukázat ostatním kamarádům, že to má smysl se hýbat a nejvíc mě na tom baví to, že to je vždycky jiný, i když běžíš tu samou trať.
♥ Baví mě o běhání přemýšlet.
♥ Buď běh, nebo kolo mi neuvěřitelně čistí hlavu od těch každodenních problémů a hlavně se pak můžu normálně najíst bez toho, abych hned byl jak bečka.
♥ Slyším svoje myšlenky, i když teda někdy není o co stát.
♥ Nevím, jestli slovo baví vystihuje přesně můj pocit při běhání. Já se prostě těším na ten čas, kdy si budu moci nazout tenisky a jít si zaběhat. A hlavně, mám z toho radost!!!
♥ Že k tomu potřebuju jen tenisky a být venku. Hlavně, že jsem venku, na vzduchu, meditace prostě. A je jedno kde. A někdy ani ty tenisky nepotřebuju.
HLAS LIDU ZAZNĚL I ZDE:Na co myslím při běhání?
