Článek
NA CO MYSLÍM PŘI BĚHÁNÍ?
♣ Při běhání poslouchám hudbu a velmi často si představuju kapelu, jak hraje v dálce přede mnou jen pro mě. Úplně vidím hudebníky, jak mastěj kytarový sóla, a zpěváka, jak poskakuje s mikrofonem. Takže mám vlastně takovej soukromej koncert. A že musím běžet blíž k pódiu, abych tu kapelu líp viděl. No a pak začnou lítat různý ohňostroje a barevná projekce na LED stěnách a takový. Prostě zážitek.
♣ Já když jsem běhala dřív, tak jsem si v duchu jen zpívala ‒ skvělý relax... a když jsem se přibližovala k domovu, tak že by bodlo pivo. Momentálně jezdím jen občas na kole, ale jsem v odhodlávací fázi začít zase běhat (až dvojčata povyrostou).
♣ Buď na to, co mě sere, to se pak snažím dostat z hlavy. Nebo když mám dobrou náladu, tak na pozitivní věci, co se staly nebo na co se těším. Malé procento jsou i pěkné prdelky, které potkám cestou.
| Vox populi je latinská fráze označující „hlas lidu". Někdy se o hlasu lidu říká, že je zároveň hlasem božím. Nevím, jak naše hlasy, ale to naše běhání určitě boží je, ne? Alespoň si to většina z nás myslí. |
♣ Když jsem byla naposledy běhat, říkala jsem si, že už nikdy běhat nepůjdu, že mě to jenom unavuje a mám spoustu jiných věcí, které bych chtěla dělat. Myslela jsem i na šílence, co pořád běhají, a že je divné, že je to baví. A od té doby jsem běhat nebyla.
♣ Já si užívám. Směju se nahlas a myslím na to, jak je mi dobře. Zároveň ale při běhu v lesích na Slapech v duchu promýšlím kombinace rychlého úprku, ústupu či stromolezecké varianty pro případ, že bychom (já + pes) potkali divočáky. No a pak zcela obligátně myslím na práci. A na to, jestli mám správnou tepovku.
♣ Běžím lesem a pouze se snažím vnímat tu energii přírody kolem mne. Představuji si, že běžím s vlkem a naháníme zvěř jako potravu.
♣ Kolik ještě musím uběhnout, jak moc to bolí, jak se mi už blbě dejchá, jak jsem měkkej...
♣ Většinou na prvním kilometru na práci, pak mám nápady na nový projekty a od čtvrtého kilometru dál už na nic.
♣ Na věci, který mě čekaj, na který se těšim... Co komu chci říct a jak. A taky na to, proč se na mě kluci při běhání většinou aspoň útrpně usmějou nebo mávnou, zatímco holky vždycky čumí dolů.
♣ Na práci! Vždy dostanu ty nejlepší nápady.
♣ Většinou na nic. Pokud běžím sama, tak vypínám, koukám tupě kolem do zeleně a uživám si ten pocit běhu. Pokud běžím s kočárem, tak animuju děti, podávám pití a keksíky, nandavám dudlíky a běh je spíš takovej vedlejšák.
♣ To jsou samé vznešené myšlenky. Já se přemlouvám, abych doběhla ještě k tamtomu stromu, tamté lampě, nebo se sama sebe ptám, kdy už to bude těch deset kilometrů? Myslím na to, jak pomalu ten čas plyne, proč mě bolí koleno... ale je pravda, že na práci nemyslím.
♣ Hrozně ráda bych myslela "na nic". Ale většinou si chtě nechtě při běhání přemílám hlavě spíš negativní věci z nedávné i dávné minulosti. Přehrávám si skutečné i fiktivní rozhovory s různými lidmi. Jestli někdo víte, jak při běhání "nemyslet na nic", ráda si nechám poradit.
♣ V ideálním případě při běhání nechávám hlavu, aby se potulovala podle toho, kam mě vede hudba, kterou poslouchám (čím jsem starší, tím víc muziky se mi spojuje s konkrétními vzpomínkami). V neideálním případě se mi i při běhání do hlavy vnucuje to, na čem právě pracuju.
♣ Většinou poslouchám detektivky. Když ne, tak první dva kilometry na to, co mě bolí a jestli funím moc, nebo akorát a kudy to dnes vezmu... Asi od třetího kilometru volnoběh myšlenek děti a práce, kolem pátého se chvílemi dostanu i do "nemyslím na nic", pak koukám na věci kolem. Když běžím deset, tak zhruba poslední dva myslím na konec, ale po doběhu mi zatmí mozek endorfiny a to je boží.
♣ V poslední době hodně běhám s lidma, a tak spíš myslím na to co se děje kolem mě. Když běžím sama, tak si většinou říkám, že už konečně musím dojít na nějakou tu techniku běhu, abych běhala správně. Jo a taky na to co budu vařit nebo péct.
♣ Ze začátku na všelicos, pak většinou mysl připravuju na nastávající (pracovní) den, což mě obvykle tak trochu nasere a motivuje k tomu, abych přidal nebo alespoň držel tempo. Toho využiju, abych z mysli vykopal všechny démony, a pak už myslím jen na pravidelné tempo, kroky, koordinaci těla a svůj dech ‒ a to je samotný vrchol běžecké seance, koncentrovat se a vnímat jen přítomnost.
♣ Na domov, co je třeba ještě udělat kolem baráku, rodina, práce, závody, jaký jsem nemehlo, že v životě nemůžu uběhnout maratón.
♣ Na začátku většinou na to, jak se mi skvěle běží a jak si trasu protáhnu. V průběhu se kochám okolím a často velmi pohlednými protiběžci, kontroluji dech a rytmus. Ke konci myslím na to, jak nezdechnout a proč já blbec si dneska dala tu delší variantu. Na samém konci na sprchu, sklenici studené vody a jak se k nim co nejrychleji dostat, no a po doběhu na další běhání.
♣ Když si nemůžu vzpomenout na nějaké slovo, něčí jméno, slovíčko v cizím jazyce apod., nechám to na běh, a ono to obvykle přijde.
♣ Když běžím sám, tak myslím na to, o čem bych měl přemýšlet. Pak mě začne píchat v boku a uvědomím si, že jsem zapomněl myslet na dýchání. Pokud běžím ve skupince... Když ony těma půlkama tak krásně houpou...
♣ Kde je ten další kilometrovník? Kde je ten další kilometrovník? Kde je ten další kilometrovník? Nebo mé oblíbené: Už tam budu? Už tam budu? Už tam budu?
♣ Já poslouchám hudbu a snažím se myslet na to, jak běžím, jestli dýchám nosem, co dělají ruce a nohy. Ale často se vloudí myšlenky na to, co mne ten den čeká (když běžím ráno) nebo jaký den byl. A dneska jsem zrovna myslela na to, na co vlastně při běhu myslím.
♣ Já se ze začátku snažím myslet třeba na něco pracovního nebo soukromého, co potřebuju vykoumat, u běhání mi totiž často přicházej nápady, jenže pak se to hlavně při náročných bězích zvrtne, jak ubývají síly, a myslím na to, jak je to ještě daleko...
♣ Při tréninku na nic. Úplně jako sen... prostě to lítá kolem. Při závodě nejdřív na tempo a na konec na ženský.
♣ Na začátku si třídím pracovní i soukromé úkoly, potom najdu jejich řešení, abych na ně na konci běhu úspěšně zapomněl a měl čistý registr, protože koukám kolem a ukládám obrazy okolí. Škoda, že tak zůstanou někde v hloubi uložené i ty dobré nápady, ale s tou čistou hlavou se objeví nové, ještě lepší.
♣ Jak budu krásná.
♣ Snažím se nemyslet, a abych nepřemýšlela nad běžnými věcmi, od kterých potřebuji vypnout, napadají mě různá slova a ty já si čtu v hlavě pozpátku. Ale jinak jsem v pořádku.
♣ Ani se neptej, na co při tom myslím.
♣ A jak to myslíš? Jestli máš představu, že běžící člověk myslí vždy na jedno a totéž (na práci, na zlou ženu, na hodnou ženu, na hrocha), anebo spíš tě zajímá, co se s myšlením děje? Za sebe: Přijde mi, že když se zbavíš počáteční tenze (jak dlouho chci běžet? Není horko? Mám blbé boty?), přijde slastnej automatismus pravidelnýho rytmu. Připadá mi, že tehdy se může mysl zklidnit a za mě je to jak s trychtýřem, přebytečné myšlenky odpadnou svrchu a pak už si hraješ s tím, co projde úzkým hrdlem ‒ kdybych byl mystickej typ, řeknu, že to je meditace. Nemusíš pak myslet na to, že tě bolej nohy!
