Článek
Výzkum založený na poznatcích Sárské univerzity v Německu dokládá, že pravidelný pohyb se projevuje až na chromozomální úrovni. Konkrétně vědci doložili, že běh úzce souvisí s délkou takzvaných telomer. Telomery jsou jakési nárazníky, které chrání genetickou informaci. Jsou umístěny na koncích chromozomů, a protože při buněčném dělení dochází pokaždé ke zkracování chromozomu, telomery je chrání „vlastními těly" a neustále se zkracují místo samotné DNA. Postupným zkracováním dochází vlastně ke stárnutí buňky, která na konci procesu není schopna reprodukce. Tak přichází buněčná smrt. Nárazníkové telomery se za určitých podmínek mohou znovu prodlužovat díky enzymu telomeráze. I její výskyt je, zdá se, v příčinné souvislosti s pravidelnou fyzickou aktivitou.
Pokaždé, když se buňka rozdělí, ztrácí telomera kousíček ze své délky. O padesát až sedmdesát pět dělení později je telomera už tak krátká, že nemůže vykonávat svůj původní úkol. Další dělení tak zasahuje už do samotného chromozomu, do důležité genetické informace. Důsledkem je poškození genu a odumření buňky neschopné své další zdravé reprodukce.
Už před deseti lety ale v Německu zjistili, že pravidelně fyzicky aktivní lidé mají telomery delší. Jejich buňky tak dokáží vzdorovat stárnutí déle. Vědci sledovali 124 dospělých jedinců středního věku, kteří dříve nijak nesportovali, a prozkoumali úroveň telomer v jejich krevních buňkách stejně jako enzymu telomerázy. Tito dobrovolníci byli rozděleni do čtyř skupin. Jedna skupina se věnovala svižné chůzi nebo joggingu, druhá prováděla intervalový trénink o vysoké intenzitě, třetí zvedala činky a čtvrtá skupina byla kontrolní, která své zvyky neaktivního života nijak neměnila. První tři skupiny měly za úkol cvičit třikrát týdně třičtvrtěhodinu po dobu šesti měsíců, přičemž výzkumníci monitorovali při cvičení jejich srdeční tep. Také jim odebírali krev, testovali ji a shromažďovali data.
Jedna část zjištění byla zcela očekávatelná: Všechny skupiny, které se pravidelně hýbaly, byly po půl roce více fit než na začátku. Na buněčné úrovni se ale mezi skupinami objevily rozdíly. Skupina chodců a běžců a také skupina s intenzivním intervalovým tréninkem měla nejvyšší nárůst telomer, aktivita enzymu telomerázy se zdvojnásobila, nebo dokonce ztrojnásobila. Skupina vzpěračů činek nevykázala žádné změny v délce telomer, ta byla nezměněná, nebo se zkrátila stejně jako u kontrolní skupiny. Jejich tělo ale přesto zaznamenalo pozitivní posun na úrovni fyzické kondice. Vědci pokračují ve výzkumech a doufají, že se jim podaří ještě precizněji určit, jaká cvičení a jejich kombinace jsou nejlepší pro nejzdravější stárnutí.
