Článek
Kolik vlastně vrazíme do běhání peněz? Chcete-li být skutečně kvalitně vystajlovaní – a přičtete k tomu ještě výdaje na nejrůznější závody, nemusí být běh vůbec levným sportem, jak se traduje. Většinou si ale vystačíme s málem, zejména na trénink. „Na trénink barvičky neřeším, ale na závody mi ladí všechno od bot po gumičky do vlasů," shrnuje za všechny osmadvacetiletá běžkyně Gábina. Na závody si obvykle také bereme lepší, novější, stylovější svršky, zatímco na osamělý trénink po lesních cestách vystačíme se staršími – a běžně i takovými, které již nesou značné stopy opotřebení, nebo již ani nejdou zcela stoprocentně vyprat nebo zbavit pachů.
Snad všichni dotazovaní se shodli, že jediné, na čem skutečně nešetří, jsou boty. „Mám několik párů bot," odpovídá hlasem většiny pětačtyřicetiletý Jirka. "Čert vem triko, ale kdyby mě zradily boty právě ve chvíli, kdy vyrážím na trénink, nebyl bych rád..." Běžecké boty ve více exemplářích se hodí mít doma nejen v případě, že by na nás vykoukl nečekaný žralok, ale i proto, že by se měly střídat. Jednak pro běhání po rozličných površích, jednak – i boty, podobně jako běžci sami – se potřebují zregenerovat a provětrat. Běžně se doporučuje boty po cca 800 km vyměnit. Jsou však i tací, kteří si libují v jednom oblíbeném páru až do roztrhání, aniž by pociťovali nějaké problémy. Snad jediní, kdo ušetří na botách, jsou vyznavači bosoběhu. I tací však alespoň jeden pár mají, pro případ opravdového marastu nebo zranění. Boty jsou snad jedinou částí běžeckého outfitu, kde nehledíme na celkové barevné sladění. Jako Martina: „I když si ráda na závody sladím oblečení, u bot se o to nesnažím. Je pro mne důležité především, aby seděly." Ladí nám tedy již zmíněné gumičky do vlasů i kompresky, ale botky můžou někdy vypadat docela bizarně. Jako mé sprinterské starty v mezinárodním běžeckém desetiboji: Naladěná do posledního detailu v národních barvách, a k tomu jedna tretra světle modrá, druhá oranžová. Jenže jsou sprinterské, a sprinty jsou potřeba běhat hlavně rychle.
A jak dopadá souboj značky versus řetězce? Vychází to přibližně půl na půl. Obojí má své klady i zápory, své příznivce i odpůrce. Chceme-li značkové a zároveň ušetřit, vyplatí se navštívit outlet, mít štěstí na akci a ještě ideální velikost (zpravidla některou z těch okrajových), jejíž poslední kousky se pak dají sehnat za hubičku. Výhodné je ve značkovém obchodě také pracovat a užívat zaměstnaneckých slev. Nebo mít hodně dobrého kamaráda, který váš nákup vezme „na sebe".
Vyznavači značek, kteří nad lidovými „lidlovými" svršky tak trochu ohrnují nos, však nemusí být vždycky snobi. Zkrátka jdou po kvalitě. Vědí, že toho naběhají hodně a vyžadují tak od svého oblečení maximální funkčnost a komfort. A také, aby něco vydrželo. „I když nejsem moc při penězích, investuji raději do osvědčených značek," vysvětluje Petra. „Je to také o preferencích – nepotřebuji mít mobil s nakousnutým jablkem za dvacítku i víc, když jsem ho schopná vyprat, nechat na střeše auta, utopit na táboře a kdo ví, co se mi už nestalo. Ale věci na běhání mi musí spolehlivě vydržet pár let. Už jsem několikrát opravovala – to když jsem se v terénu napíchla na větev nebo se rozmázla na štěrku, ale neměnila bych."
Jiní ale nedají dopustit na supermarkety (ty především potravinové i ty především sportovní), ať už jde o oblečení, nebo třeba sportovní hodinky. Nepociťují, že by bylo oblečení méně funkční, rovněž přežije několik sezón, a nestojí majlant. Mohou jich mít více a lépe barevně kombinovat – nebo si nějaký kousek, který zvláště padne, koupí hned v několika exemplářích (což platí hojně například o sportovních podprsenkách). Levné běžecké oblečení se hodí také pro sportující omladinu, která rychle roste. Když se nám nějaký teenager během roku vytáhne o deset i více centimetrů, tolik to nebolí nás ani peněženku.
Více zpravidla investujeme do běžeckých kalhot/legín nebo pak do funkčního zimního oblečení všech vrstev. Oblíbené jsou též kompresní podkolenky, za něž si rovněž neváháme připlatit. Naopak u triček to příliš neřešíme, máme je rovněž v mnoha exemplářích z nejrůznějších závodů.
Můžete si napsat svému Ježíškovi, nebo si pod stromeček nadělit sami to, co je nám blízké a co potřebujeme, či v podobném duchu podarovat svého běhajícího partnera. Ježíšci, kteří si nevědí rady, to mohou vyřešit rovněž šalamounsky: Darovat nabitou kartu do nějakého z nákupních center, kde pod jednou střechou najdete jak značkové, tak i neznačkové sportovní obchody – a zbytek už bude po Vánocích na vás. Tak šťastný a běhavý!
