Článek
Pokud doma nemáte zrovna batolata či jiné pidižvíky, jsou vaše ratolesti (konečně!) opět ve školách a školkách, a alespoň po část dne je o ně postaráno. Nemusíte řešit, na který tábor je ještě poslat a nevyvalí se na vás tuna špinavého prádla z poloplesnivého kufru. Váš život má opět nějaký řád, jehož jediným, zato soustavným narušitelem jsou jen domácí úkoly, písemky a zapomenuté věci vašich školáků. Ale jinak vše při starém, vždyť byly jen prázdniny.
Z jiného soudku: Už pominula vedra, zato se zkracují dny. Také nic nového, každá část roku nese svoje. Ještě stále se dá běhat večer po práci a mnohdy i ráno, než vyrazíte. Ano, bude hůř.
Kam tedy to běhání vlastně natlačit?
Ranní ptáčata mají jednu velkou výhodu – mají po zbytek dne odpracováno. Mohou se s klidem věnovat práci, rodině a večer zapadnout do pelechu, zatímco se jejich soused (sova) bude teprve přemlouvat ke svému večernímu výběhu... Nevýhodou je snad jen ten zkracující se den: co je nyní příjemnou záležitostí (a v létě bylo díky tropickému žáru téměř nutností), se stane za pár týdnů nepříjemnou exhumací, asistovanou ještě nepříjemnějším budíkem.
Začátku roku se trochu obává i čtyřicetiletá učitelka Martina, maminka dvou kluků: „O prázdninách mám trochu volněji, a tak si mohu nejen více odpočinout, ale i pravidelněji potrénovat." Kromě toho, že svých nejlepších časů dosahuje na závodech povětšinou na podzim, může se svými dětmi častěji vyrazit třeba na kolo. Nicméně nejlepší týden z celých prázdnin byl ten, který strávila na jednom vzdělávacím kursu: „Byla to makačka, ale kluci u babičky, i chlap měl od nás klid a já se konečně dostala k pravidelnému hýbání. Probudil mne východ slunce, odpočatá a svěží jsem každý den vyběhala a stihla jsem i pravidelné posilování. Stačila mi na to mobilní aplikace s cviky a lavička v parku, kde tou dobou nikdo nebyl. Přes den se pořád něco dělo a sezení bylo dosti úmorné. Večer bych to nedala. Nicméně nikdo po mně nic nechtěl, a já mohla jen sbírat kilometry," dodala s tím, že naposledy zažívala podobné pocity snad ještě na vysoké škole a v průběhu školního/pracovního roku se o pravidelnosti mluvit nedá.
Kondice na cestě do práce?
Kdo má možnost do práce doběhnout či alespoň dojet na kole, využijte toho. Prakticky celoročně potkávám jednu paní na kole, vždy ve stejnou dobu. Já odvezu děti na vlak, ona stoupá do kopce k Senohrabům, a to v zimě, v létě, za slunka i deště. Nevím, jak daleko jede, ani co dělá, má však perfektně vypracovanou postavu a mladistvou tvář, z níž září spokojenost. A jeden z mých přátel z nedaleké vesnice to řeší ještě jinak: Vždycky jednou za měsíc se domluví s několika kamarády, a dají si takzvaně „homerun". Ne, není tu řeč o baseballu, ale o běhu. Jednou za měsíc z práce kluci zkrátka běží, a to dobrých třicet kilometrů.
Kam s dětmi?
A kam s dětmi, které o prázdninách všude lítaly, lezly po stromech, jezdily na kolech a plavaly? Aby je zcela nesemlelo sezení v lavicích a ony mohly zdárně využít svou energii, najděte jim nějaký pohybový kroužek. Pokud je nějaký přímo ve škole, kam děti chodí, je alespoň zčásti vyhráno: odpadá pořádná porce logistiky. Pak je téměř jedno, co děti dělají: florbal, míčové hry, parkourové skákání nebo atletické hrátky. Pohyb mají a baví je. Ne vždycky je to možné, ale pokud běháte o něco více než jen stereotypní klusík stokrát stejně, vezměte děti do atletického oddílu, kde si v čase jejich tréninku s trenéry můžete zaběhat na dráze také. Máte to při jedné cestě a splníte si takové věci jako abecedu, rovinky i úseky, do nichž se jindy nepřinutíte. Neřešíte ubývající světlo, neb stadióny mívají osvětlení, máte to povětšinou i se sprchou a pak už jen v klidu přijedete domů.
Večerní sůvy nebo ti, kteří jindy zkrátka nemohou, budou vyrážet postupně do setmění, později do úplné tmy. I na to se dá zvyknout. Zkontrolujte si, zda máte v pořádku a nabitou čelovku, kdyby se snad váš běh protáhl nebo jste někde zakufrovali, a provětrejte ze šatníku také svršky s reflexními prvky. Stmívání nyní bude čím dál rychlejší, nenechte se jím zaskočit. Pavla tak pravidelně běhá na svém okruhu, který vede zčásti lesem. Jednou se trochu zdržela, a tak vyběhla později. Počasí také nespolupracovalo, nebe se zatáhlo černými mraky a tma se snesla ještě dřív. „Zejména na lesní části svého pravidelného kolečka jsem měla pěkně nahnáno. Ne snad, že by na mne někdo číhal, ale zvedal se vítr. Stromy začaly vyluzovat strašidelné zvuky, hrozilo, že začnou padat větve. Čelovku jsem sice měla, věděla jsem, že jsem vyběhla pozdě. Ale když na mne z hloubi lesa mrkla očička, jejichž majitelem mohla být srnka, zajíc, nebo třeba i divočák – to jsem teprve zdrhala," líčí svůj zážitek. Kraj lesa, který je jinak příjemný, pestrý a přátelský, proto přes zimu pravidelně vymění za silnici a dvakrát v týdnu vyrazí do bazénu či fitka.
A jak naskakujete do školního roku vy? Je pro vás září měsíc jako každý jiný, nebo je plný změn? Máte-li nějakou vychytávku, o níž se rádi podělíte, napište nám o ní na behani@sport.cz.
