Článek
Ruku v ruce s komercializací parkouru v České republice jdou ale také akce, které přivádí mladé zpět k pohybu. Jde hlavně o tábory s parkour tématikou a pohybovou průpravou, parkour jamy nebo dokonce vznikla i první parkour hala v Praze, kde se komunita schází. To jsou plusové body pro ty, kteří v parkouru našli svůj způsob výdělku.
"Bohužel se v dnešní době vytrácí povědomí o hlubší filosofii původního parkouru, dnes je to hodně o stylu a fyzickém pohybu a nějaká cesta bojovníka společně s četbou a mentální průpravou už není úplně in. Doufám ale, že to je pro mladé spíš přechodné období a že si v pozdějším věku najdou cestu k původním myšlenkám," říká Martin Skalník, tradiční traceur z Jablonce nad Nisou.
Historie
Parkour nebo také Le Parkour je umění pohybu, nebo chceme-li umění přemístění. Je to disciplína francouzského původu. Podstata disciplíny vychází z metod a cvičebních postupů francouzského tělovýchovného odborníka Georgese Héberta. Ten na počátku 20. století přišel se cvičebním systémem zvaným Přirozená metoda.
Záhy po zavedení převzali Přirozenou metodou francouzští vojáci ve Vietnamu a pod vedením Héberta dokázali vylepšit techniky tréninku a celkové výsledky. Systém, který z jeho metod přímo vycházel a byl upraven na míru vojenským účelům, nazvali parcours du combattant, což doslovně znamená cesta bojovníka. Parcours du combattant je vázán na určitý typ překážkové trati.
Přirozenou metodou a cvičením ve stylu parcours du combattant se pak nechal inspirovat i francouzský hasič Raymond Belle, který se mimo jiné věnoval různým inovativním technikám a možnostem pohybu. Svými aktivitami Raymond ovlivnil i svého syna Davida, který přirozeně inklinoval k různým pohybovým aktivitám. David se věnoval bojovým uměním nebo i gymnastice a díky povědomí o překážkových tratích a Přirozené metodě začal přemýšlet, jak tyto dovednosti využít i v reálném životě.
Do té doby se pro netradiční způsoby pohybu používala označení "l'art du déplacement" (umění přemístění) a "le parcours". V roce 1998 pak David Belle a jeho přítel Hubert Koundé definovali samotný název disciplíny "parkour", což vychází z původního parcours du combattant. Byl to hlavně Koundé, kdo "postavil" název tak, aby byl výstižný a efektivní.
David Belle se na své cestě seznámil s mnoha lidmi, kteří chtěli zlepšovat své pohybové dovednosti. Jedním z nich byl i Sébastien Foucan. Společně dlouhou dobu rozvíjeli nové techniky a definice, ale po vzrůstajících neshodách šli nakonec každý svou cestou a nastal i okamžik rozdělení filosofií. Odlišné přístupy rychle zformovaly dva proudy: Parkour, jehož zastáncem je David Belle a Freerunning, který prosazuje Sébastien Foucan.
Parkour se stal populárním na celém světě hlavně díky činnosti a osvětě Sébastiena Foucana. Velká vlna zájmu v České republice nastala v roce 2004 i díky filmům Yamakasi (2001) a Okrsek 13 (2004). Tehdy se začala formovat první komunita a v přátelském prostředí se mezi prvními desítkami traceurů sdílely první zkušenosti.
