Už potřetí sedm za sedm!

MUM Moravský ultramaraton 2018

Píše se rok 1992 a ultramaratonec Tomáš Rusek se rozhodl, že uspořádá závod v etapovém ultramaratonu v přírodě. Co si umanul, s nepočetným štábem splnil. Původně se běhalo deset etap z různých míst. Na start se postavilo 34 mužů a 6 žen. Ale při potřebě tolika dovolené občas v práci zjistili, že dotyčného už nepotřebují. Závod se postupně ustálil na sedmi etapách, v posledních letech se zázemím v základní škole v Lomnici. Proběhneme si, představíme si 26. ročník s hojnou mezinárodní účastí. Včetně Sigrid Eichner, která má již přes dva tisíce sto maratonů.

Do června získáte všech sedm etap za příznivou cenu 1900 korun. Pobyt ve škole, na pohodlné nafukovací matraci, včetně snídaní, obědů a večeří pořídíte za 2600 Kč. U školy je možné parkovat nebo si postavit stan. Ještě si můžete vybrat MiniMUM, první, čtvrtou a poslední etapu. A samozřejmě přijít i jen na jakoukoliv etapu za čtyři stovky, ideální pro seznámení se závodem a atmosférou. Limit na etapu je sedm hodin. Pokud doběhnete trochu později, nevadí, na limit končí jen občerstvovačky.

Tomáš Zahálka

Ráno si na snídani můžete vzít z nabídky, na co máte chuť. S Tomášem Hrdinou jsme pak několikrát zajeli na dvě hoďky na koupaliště do Tišnova. Autem je to kousek a na kole z kopce půlhodinka. Padesátimetrový bazén se mi osvědčil jako ideální na regeneraci. V horkém letním počasí bývá teplota vody kolem 23 stupňů. Pro mě akorát, některým ale přišla studená. Abych nezapomněl, ve škole si můžete v ceně startovného také zajít do vířivky a na masáže.

Tomáš Zahálka

Oběd je od 11 hodin a pak start ve 14 hodin pro běžce, kteří zdolají etapu za více jak pět hodin. A v 15 hodin pro ty rychlejší. První etapa startuje přímo od školy. Na druhou do Boskovic, třetí do Blanska, čtvrtou do Tišnova, pátou do Olešnice a šestou do Bystřice se jezdí autobusem. Vloni mi přišlo, že když se jede až třičtvrtě hodiny na start etapy, to mám jako doběhnout za pár hodin zase zpátky?! Ale jde to. Etapy jsou ideálním mixem silnice a terénu. Obávat se, že zabloudíte, nemusíte. Dostanete podrobnou mapku a značení je perfektní. Dá se odběhnout v silničních botách. Většina kilometrů jde i v bosobotách. Jak to jde bosky, se dozvíte dále. Mně se osvědčilo botky prostřídávat.

Daniel Orálek

Poslední Cimrmanova etapa se běží na dvě kola také od školy, ale startuje se postupně už od rána. Aby každý s různou výkonností doběhl do čtrnácti hodin. Nebo se můžete zúčastnit půlmaratonu, vyběhnutí s Danem Orálkem. Dan se podílí též na organizaci a v posledních letech MUM vytrvale vyhrává. Mezi ženami vyhrála podruhé usměvavá Iva Hrdličková. Pak následuje vyhlášení MiniMUM a všech, kteří zdolali celý MUM. A to nejlepší nakonec: raut, pod kterým se stoly prohýbají.

Tomáš Zahálka

A teď pár střípků z letošního ročníku. Na první etapu jsem vyběhl naboso, přes některé obtíže. Jako tady ti to půjde krásně, dlouhá část po asfaltu, řekl Milan. Asfalt byl tři kilometry hrubý jako struhadlo. A po dlouhém stoupání jsem si na štěrku přál umět levitovat, jinak to šlo dobře. Opojen úspěchem a hecováním jsem se rozhodl i pro druhou etapu bosky z Boskovic, třeba tak půjde celý MUM? Z pomalejší skupiny jsem si z čela užíval honění vozu městské policie a fofrem vyběhl kopec. Ale po kilometrech z minulého dne se následující mnohakilometrový štěrk stal pichlavějším a všichni mě předběhli. Marně jsem se snažil, kde to šlo. Proběhl loukou a mezi poli zkoušel, co je lepší: Rozbitý asfalt, v podstatě kamenitá drť, nebo kopřivy nebo strniště na poli, co myslíte? Nakonec jsem po přebíhání sem tam zůstal na cestě. Závěr se nese po silnici, pohodlným lesem přes kořeny a šišky a prudkým seběhem. I když jsem to pak pálil, co to šlo, sedmi hodinám jsem neutekl. Prostě mé podrážky nejsou zatím stavěné na víc jak dva terénní maratony v řadě.

Daniel Orálek

Bosou variantu vzdávám, na třetí etapu jsem poctivě obul trailovky. A vyběhl s rychlejší skupinou s Terkou Gecovou, která běhala s indiány i Spartathlon. Jak daleko spolu poběžíme a kolik kilometrů prokecáme? Do kopce, z kopce do Černé hory. Už už jsem po patnácti kilometrech říkal, že mi uteče. Ale až do třicátého jsem nalezl vždy nějakou rezervu. Pak mi z občerstvovačky Terka opravdu utekla. Dostat se v terénu za tři hodiny na třicátý, to je na mě dobrý. U kopce na rozhlednu Babylon jsem si pamatoval, že tady to bylo prudké, zase půjdu. Ale po mnoha kopcovitých závodech si říkám, sakra ono je to běhatelný. Nic naplat, snažím se běžet. Seběh také nebyl tak prudký a hodinky se v cíli zastavují na 4:30, sedmnáctiminutové zlepšení proti loňsku. Díííky Terko!

Na Tišnovské zvažuju, zda radši neskočit v tom žáru slunce na přeplněné koupaliště. Běžecká varianta těsně vyhrává. Aby také ne, s kšiltovkou, v týmovém tílku a v běžecké lněné suknicise běží dobře. S Láďou kilometry utíkají a po dlouhé rovince je občerstvovačka pocitově mnohem blíž než vloni. Na každé etapě naleznete šest dobře zásobených občerstvovaček. Vychází plus mínus po sedmi kilometrech, tedy batůžek není třeba, maximálně menší lahvička na pití. Stoupání na rozhlednu Klucanina, seběh a táhle po cyklostezce do Lomnice. I pětiminutové zlepšení je dobré.

Tomáš Zahálka

Z Olešnice, kde kromě kiláku pořádného šutrovitého terénu převažuje asfalt. Užijete si běh od vodní nádrže Vír podél Svratky. Táhlý kopec do Prosetína a parádní šestikilometrový seběh jsem si v bosobotách užíval až do cíle. Vždy se těším do nedaleké hospody na večeři. Kde hosté fandí, fandíme ostatním běžcům.

Pocitově mi šla, běžela, nejhůř šestá etapa z Bystřice. Tužší stehna ze dvou prudkých kopců. Taktika „tam od té značky do kopce půjdeme", se také neosvědčila. V devět hodin startuju na poslední Cimrmanovu etapu. Jednou vyšlápnu kopeček z Šerkovic. Známý seběh z Kozárova a s pocitem, že zbývá z 301 kilometrů jen jednadvacet zase do kopce. Na občerstvovačce si zazvoníte na zvonec a po šesti kilometrech bude konec dobrodružství. Už běžím naplno a i kopec u kostela se snažím vyběhnout. Najednou se za mnou objeví rychlík Tomáš Hrdina, druhý na MiniMUM. Jak mi to najednou jde, kousek utíkám a pak se držím v závěsu a do cíle dosprintuji.

V roce 2016 jsem se ptal Dana: „Tak příště třeba na celém MUM! Dám všech sedm závodů?" Jak řekl: „Když to nezkusíš, nevíš." Už podruhé vím, že uběhnout sedm maratonů v sedmi dnech ve skvělé společnosti ultra běžců jde a je to parádní pocit. Run Free, těším se příští rok!