Únavové zlomeniny - první část

Únavová zlomenina není klasická zlomenina, která vznikla náhlým intenzivním podnětem. Naopak vzniká postupně, vlivem opakovaných nevhodných menších sil. Může se jednat o opakované nadměrné nárazy, či tah svalů, který nerovnoměrně působí na kost a v ní postupně vzniká prasklina. Únavová zlomenina tedy pravděpodobně nevznikne z ničeho nic při velké zátěži, ale vytváříme si ji dlouho. I příznaky přichází pozvolna, a to postupně se zvyšující bolestí. Zprvu se nemusí objevit vždy při zátěži, ale klasicky až po ní, až se postižené místo rozleží, prokrví a začne pracovat na nápravě.

Postupně bolest až znemožňuje sportovní výkon. Po něm místo zčervená, oteče a omezí i normální pohyb. Těžko to ale laicky odlišíme od bolesti svalové či úponové. To se často nepodaří hned ani lékaři. Rentgenový snímek v první fázi může být negativní. Až s odstupem začne být místo zlomeniny vidět, a to v době, kdy už se v něm vytváří vazivová tkáň, kterou se kost začíná hojit. Pokud tedy na únavovku máte podezření a rentgenový snímek je negativní, nechte si ho zopakovat za 2-3 týdny, to už by měla být vidět. Nejspolehlivěji ji ale diagnostikujeme magnetickou rezonancí.

Únavová zlomenina nártní kosti. Klasický obraz nohy, která je náchylná k únavové zlomenině, je noha s tzv. vysokým nártem a zborcenou příčnou klenbou. Vysoký nárt poznáme tak, že noha má příliš vykreslenou podélnou klenbu a v nártu je tuhá, tedy nepruží. Na hřbetní straně nohy výrazně vystupují šlachy jdoucí k prstům a prsty zpravidla bývají tzv. kladívkovité, tedy pokrčené. Při došlapu, zvlášť při došlapu na přední část chodidla (třeba v atletických tretrách) noha dopadá na oblast příčné klenby. Kosti nártu, které jsou kvůli vysoké klenbě v příliš strmém postavení vůči zemi, dostávají příliš tvrdé nárazy. Navíc vzhledem k tomu, že klouby nohy nepruží, se tyto nárazy nemohou měkce přenášet dál.

Únavová zlomenina holenní kosti. Většinou bývá důsledkem opomíjeného zánětu okostice. Vzniká nevyváženým tahem svalů za jejich úpony. Příkladem z praxe může být třeba běžec, kterému se při došlapu stehno vtáčí dovnitř, což automaticky kompenzuje chodidlo, vytočením na vnější hranu. To musí držet svaly bérce z vnitřní strany, které nadměrně táhnou za holenní kost.

Únavová zlomenina obratle v bederní páteři se netýká zas tak příliš běžců, respektive ne především běžců. Snadněji si ji udělá kulturista, ale také člověk nesportující se špatnou stabilizací bederní páteře. Když není páteř dobře podepřena zepředu správnou prací svalů trupu, je přetížená zadní část obratle. Ta je vystavena opakovaným tlakům a nárazům. Oblouk obratle se postupně oddělí a přední část obratle pak má tendenci se vysouvat vpřed. To už je nález poměrně závažný, ovšem ne příliš častý.

Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s BeBalanced.cz.