Článek
• Můžete přes den klidně vynechat jedno jídlo, aniž by vás to nějak rozhodilo, a vy můžete normálně fungovat ‒ včetně tréninku?
• Je hladina vaší energie v průběhu dne stálá a stejně tak vaše nálada nemá žádné výraznější výkyvy?
• Je pravda, že nepociťujete během dne náhlé záchvaty „chutě na něco dobrého"?
• Zvyšuje se vaše vytrvalost s probíhajícím tréninkem?
Pokud alespoň na jednu z těchto otázek odpovíte ne, s největší pravděpodobností se vám bílý prášek dostal pod kůži mnohem víc, než jste ochotni si připustit. A co že je na rafinovaném cukru tak špatného? Zatímco naši předci měli většinou z přirozených důvodů velmi mnoho času přizpůsobit se měnícímu se prostředí, my jsme za poslední tři generace zvládli spotřebu cukru zdvacateronásobit! Negativní následky jako překyselení organismu, diabetes, obezita a další takzvaně civilizační choroby jsou dobře známy.
Jaký má ale tato závislost vliv na běžce? Vždyť přeci téměř všechny výživové doplňky jsou ve světě běhu postaveny na cukrech ‒ gely, tyčinky, sportovní nápoje... Cukr je zdrojem rychlé energie. Tady jeho pozitiva končí. Dlouhé desetitisíce a desetitisíce let byl pro naše fungování základním zdrojem energie tuk. Zdroje cukru byly velice vzácné a omezené. I v dnešním světě běhu se ještě pořád jeví cukr jako nepříliš efektivní cesta za výkonem, pokud se budeme bavit o běhu alespoň trochu delším, než je sprint na pár set metrů.
| JAK NA TO? |
|---|
| Vyhýbejte se průmyslově zpracovaným jídlům. |
| Omezte příjem rafinovaného cukru. |
| Zvyšte příjem potravin s esenciálními mastnými kyselinami: ryb, vajec, ořechů, semínek, masa, mléka... |
| Některé z ranních tréninků absolvujte nalačno. Dbejte přitom na zvýšenou hydrataci. |
Lidské tělo má velmi omezené možnosti skladovat cukr. Zato naše sklady pro tuky jsou téměř bezmezné (jak je ostatně už vidět na nesportující části populace). Nejdéle za 90 minut pohybu vyčerpáte všechny své zásoby glykogenu a pak jste nahraní. Na tuky můžete běžet od soumraku do úsvitu. I ve velice hubeném těle najdete tukové energetické zásoby na alespoň 24 hodin běhu. Tuk nás dokáže pohánět stabilně, bez velkých výkyvů a stresu pro tělo. Lidské tělo umělo hospodařit s tukem velice dobře. Kdo to umí ještě dnes, dokáže klidně běžet i více než tři hodiny (tedy celý maratón) bez toho, že by jedl. Jak myslíte, že to dělá třeba Anton Krupicka, když jde trénovat na celý den do hor a jediné, co s sebou má, jsou běžecké trenýrky? Dobrá zpráva je, že hospodařit s tukem umí i vaše tělo. Ta horší: Možná to pozapomnělo a vy mu to budete muset připomenout. Trvá to pár týdnů a stojí to nějaké psychické síly, ale stojí to za to!
