Článek
Tony Krupicku zná asi úplně každý, kdo kdy byť jen jediným okem zavadil o běhání. Za svou kariéru dokázal vyhrát kdeco, od maratónských tratí po ultramaratóny o stovce kilometrů či mil. Naběhal stovky kilometrů za měsíc, v průměru na každý den přes 45 kilometrů.
Dnes se jednatřicetiletý borec více než na horizontální vzdálenost soustředí na výškové metry. Zřejmě o něm uslyšíme další superlativy i ze světa outdooru. Zdrojem jeho energie se stále více stávají hory. O Tonym bylo natočeno několik filmových dokumentů, jeho fotografie či pohyblivé obrázky uvidíte každou chvíli v reklamách na běžecké vybavení.
Výborný a jiný
Krupicka je opravdu prostě hodně dobrý. V čem je ale jiný? Chtělo by se říci: ve všem. Vitální vytáhlý chlapík může směle soutěžit a vyhrávat i v kategoriích nejvlasatější a nejvousatější běžec na trati. Jeho rozevláté vlasy usměrňované jedoduchou čelenkou a tajemný úsměv á la Mona Lisa mezi dlouhými vousisky jsou asi nejjistějším poznávacím znamením. Je to takový běhající hipík ‒ včetně přístupu k životu a sportu.
| Při běhu jsem se o sobě dozvěděl dvě věci ‒ že jsem bezvýznamný a že jsem silný. |
S maratóny začal ve dvanácti letech. Chtěl si prostě vyzkoušet, jaké to je. Od té doby běhá. A běhá opravdu hodně, velmi často také bez bot. Nevím, co jste ve dvanácti letech dělali vy, ale já se při hodinách tělocviku, když došlo na běh, schovával za strom a k „šíleným běžcům" se přidával s hraným zadýcháním až na posledních pár metrů, abych u tělocvikáře vzbudil dojem dobře odvedené práce.
V jednoduchosti je síla
Hlavní mantrou Krupicky je „návrat k jednoduchosti". Tonyho uvidíte i na horských ultramaratónech nejčastěji běhat minimálně oblečeného a vybaveného. Běžecké trenýrky, minimalistické boty, šátek na vlasy a občas láhev s pitím do ruky. Jeho cestou je běh v jeho nejjednodušších a nejpřirozenějších podobách. Nemá trenéra. Nemá tréninkové plány. Prostě běhá tak hodně, jak je to jen možné.
| Nejrozšířenějším omylem ve světě běhu je přesvědčení, že jeho účelem je dobrá kondice. |
Svým přístupem nabádá ostatní běžce, aby nesklouzávali ke konzumní spirále nakupování stále nových a dokonalejších hodinek, picích systémů, monitorů srdeční frekvence, energetických gelů a tak dále. Jeho přístupem je minimalismus, v botách i v běhu. Tedy pokud nebudeme zahrnovat jeho týdenní objemy naběhaných kilometrů. Tam by se mohlo zdát, že je Krupicka neúměrně maximalistický...
Běhající filozof
Krupicka vystudoval fyziku, geologii a filozofii. Nevím, jak s tou geologií nebo fyzikou, ale filozofem asi byl, je a zůstane. Jak sám říká, běh pro něj znamená prostředníka ke svobodě a pokoře.
