Tváře pomaloval válečnými barvami. Jeho sestru zabili a on musel něco udělat

Brad Firth je kanadský Indián. Jeho opravdové jméno je Caribou Legs (volně přeloženo Sobí noha). Dostal ho pro svou schopnost běžet rychle a daleko stejně jako severoamerický sob karibu. Teď běží přes celou Kanadu za všechny ženy, které jsou zde pohřešované nebo byly zabity. Cesta, za níž stojí ztráta milované sestry Irene, se blíží ke konci. Caribou Legs putuje od května a překonává přes 80 kilometrů denně. Ještě tento měsíc dosáhne svého cíle.

Při památce své sestry chce upozornit na stovky nevyřešených případů náhlých zmizení či zavraždění žen. Mnoho z nich pochází stejně jako on z řad původního obyvatelstva. Své čtyřleté zkušenosti z ultramaratónů a naběhaných 15 000 kilometrů se Brad Firth rozhodl přetavit v lék na své závislosti i své frustrace a bolesti. Z Vancoveru se vypravil na dlouhou cestu do Newfoundlandu a Labradoru.

Svou běžeckou dráhu ale Caribou Legs začínal ztěžka. Běhat začal ještě při drogové závislosti. Na třetím tréninku ho srazil náklaďák. Rozdrtil mu levý loket, zlomil ruku a nohu. Kromě kostí mu však auto zlomilo i jeho závislost. Bral to jako poslední varování: tudy cesta nevede! Na běžecké stezky se vrátil o šest měsíců později. S cestou přes celou zemi ve své mysli.

„Musíme o těch problémech mluvit a naučit se je řešit správně. Naše děti musí znát pravdu a být vyzbrojeny nástroji k jejich překonávání. Jen tak můžeme žít v psychicky vyzrálých rodinách a zastavit násilí. Máme v naší komunitě hodně dobrých atletů, ale i mnoho dysfunkcí spojených s násilím a alkoholem," řekl Brad kanadskému magazínu Running. Pro mnoho dětí jsou sporty jako lyžování, hokej a běh jediným útočištěm před neutěšenou realitou jejich domovů.

Také Caribou Legs pochází ze sportovní rodiny. Jeho teta reprezentovala na zimních olympiádách v běhu na lyžích. A jeho prarodiče bývali ještě hrdí lovci. Mnoho z trablů zatáhl k severnímu polárnímu kruhu bílý muž. Za jeden z hlavních problémů jsou považovány internátní školy, do nichž stát děti na dlouhou dobu posílal, vytrhával je tak z rodinného prostředí a vystavoval traumatům, šikaně a systematickému násilí.

Brad má na své cestě podporovatelky z řad místních indiánských komunit. Často s ním přijdou také sdílet svá vlastní trápení a podpořit ho na cestě psychicky i dobrým jídlem. Bradovi ale pomáhá i indiánský šamanismus. Každé ráno vstává brzy, v misce zapálí pelyněk, tabák a další byliny a medituje. Rozmlouvá s předky a připravuje se na cestu. Jeho potravou jsou z velké části lesní plody, semínka chia, ořechové máslo, skořice. Jí asi desetkrát denně. Mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední už má většinou svou dávku kilometrů za sebou a může zrelaxovat v horké koupeli.

„Někdy za mnou přijdou ženy se slzami v očích. Zbavují se svého smutku. Někdy jsou to slzy štěstí, že poprvé potkávají někoho, koho zajímá jejich příběh. Když vidí někoho běžet přes celou Kanadu, osvobozuje je to od frustrací a bolesti," uzavírá Caribou Legs svůj případ.