Článek
Zápis v tréninkovém deníku či plánu by vypadal asi nějak takto:
R + 1600 - 1200 - 800 - 400/400 MK + 2x200/200 + V
Hraniční zkratky na začátku a na konci jsou jasné a rozklusání/rozehřátí a výklus by měl být nedílnou součástí každého správného tréninku, zvláště když jde o vyšší rychlosti. Pak už to vypadá vcelku jednoduše: Zaběhnete čtyři kolečka (1600 metrů) na oválu naplno a proložíte to jedním kolečkem (400 metrů) meziklusu. Pak to jde podobně se třemi, dvěma a jedním kolečkem. Hlavní část tréninku zakončíme půlkolečkem naplno meziklusem na půlkolečko a ještě jednou půlkolečkem naplno. A posléze už jen v potu tváře vyklusáme.
Celé kouzlo tohoto tréninku spočívá v tom, že rychlost se progresivně zvyšuje. Čím kratší úsek běžíte, tím byste měli běžet rychleji. Každý daný interval naplno. Jak jednoduše to vypadá na papíře, tak těžké je to ve skutečnosti. Je to ale dřina, která se vyplácí. Rychlost zkrátka nezískáte nijak jinak než rychle běhanými úseky. A s tím, jak poroste vaše VO2 max, jak se tělo naučí stále lépe okysličovat pracující svalstvo, poroste také rychlost na dalších distancích.
A takový trénink vás také lépe naučí vnímat možnosti svého těla za různých rychlostí na různých tratích. Naučí vás pořádně to rozbalit od začátku do konce na krátké distanci a zároveň vám nedovolí přepálit start třeba na půlmaratonu. Tuhle svižnou míli taky nezapomínejte doplňovat na začátku dynamickým rozcvičením a nějakou tou běžeckou abecedou. Připravíte tak vhodným způsobem tělo na chystající se peklo.
