Ti nejbohatší to nikdy nedokáží. Jeden z nejchudších lidí světa zdolal výzvu, na níž se budete bát jen pomyslet

Samir Singh se vydával na svou strastiplnou pouť s minimem vybavení a s pevnou vírou v Krišnu. Běžecké oblečení neměl, ani boty. Tričko a běžecké trenýrky mu někdo věnoval, na trať vybíhal bosý. Každé ráno startoval v časných ranních hodinách ze svého domova, pokud se tak dají nazývat chudinské slumy na severním okraji Bombaje, a mířil do jižní části města, kde sídlí nejbohatší firmy v zemi. Každý den jej v průměru čekalo plánovaných sto kilometrů.

Své denní dávky mohl sledovat pouze díky věnovaným hodinkám s GPS. Sám by si z vybavení nemohl dovolit koupit vůbec nic. Jeho život se odehrává pod úrovní tří dolarů na den. Někdo ze štědrých dárců věnoval běžci také mobilní telefon pro případy nouze. A že o takové případy Ind rozhodně nouzi neměl! Většinu z nástrah čtvrtého z největších měst světa (celá aglomerace Bombaje má podle odhadů cca 21 milionů obyvatel ‒ pozn. red.) dokázal ale přestát jen pomocí vlastních sil.

Muž se v poslední době živil jako běžecký trenér. „Lidé říkají, že lidské tělo má limity. Mí studenti si stěžovali, že je okolí varuje před přetěžováním těla. Ale podle našich svatých písem limity neexistují. Pokud máte sny, vaše tělo se jim přizpůsobí. To dokládá i moje vlastní zkušenost. Bůh nám dal těla a naše mentální schopnosti určují jejich limity," shrnul běžec svou motivaci pro Hindustan Times.

44letý drobný muž přezdívaný též jako The Faith Runner, Běžec víry, uběhl značnou část své výzvy bosý. Musel se vyrovnávat s mnoha obtížemi včetně nemocí, viróz, puchýřů a poškozeného kolenního kloubu. Až když jedno z jeho kolen výrazně oteklo, byl ochoten nazout si boty, aby tak zkoušeným kloubům trochu ulehčil. Ani monzunové deště jej ale nezastavily před tím, aby běžel každý jednotlivý den ze své výzvy. Samirovi vystavila stopku až hospitalizace s infekcí zažívacího traktu. Ještě tři dny před dokončením projektu byl hospitalizován v nemocnici.

Opět se ale zvedá z lůžka, aby dostál svému plánu. Má zpoždění, které musí dohnat zvýšenými denními dávkami. Na poslední den zbývá 150 kilometrů. Zvládá jich už ale jen 114. Z posledních sil se odchází pomodlit do chrámu boha Krišny. Hodinky se po stovce dní zastavily na 9 964 kilometrech. Pouhých 36 kilometrů zbývá, které už trpící muž neuběhne. Za poslední tři měsíce, určitě i kvůli nedostatečné a neplnohodnotné stravě, ztratil 170 centimetrů měřící indický vytrvalec 16 kilogramů. Nyní váží jen 40 kilo. „Ještě jsem nenavštívil svou matku. Bojím se, že by ji pohled na mé propadlé tváře mohl ranit. Teď jsem rád za to, že se tolik lidí připojilo k mému příběhu," zakončil muž rozhovor s novináři a pak odcestoval do Vrindavanu, rodiště samotného Krišny, aby až tady opravdu ukončil svoji běžeckou odyseu.