TEST: Reebok Floatride – fúze dvou světů

Hned v mezipodešvi, ačkoli ona není tím největším překvapením, najdeme zcela novou směs pěny, v níž se snoubí nízká hmotnost materiálu a zároveň dostatečná pružnost a tuhost. Ta při běhu přináší jednak mírnění otřesů při dopadu, jednak návrat v potu tváře vložené energie. Celkových 255 gramů na jednu botu (pánská EU 42) určitě není špatné číslo a jen podtrhuje záměr výrobce poskytnout běžcům obuv na dlouhé a klidně i rychlé tréninky. Drop se udává na úrovni 8 milimetrů.

Podrážku tvoří vlastně jen hustá síť z černé odolné gumy, která na většině míst nechává prosvítat mezipodešev. Podešev samotná výborně drží na silnici (asfaltu či betonu) za sucha, dobře snáší i prudké změny směru pohybu nebo různé druhy došlapu například při abecedě. Mokrý povrch ale nezvládá úplně s bravurou a docela klouže.

Co vás asi nejvíc zaujme, je svršek. Přední část tvoří dnes tak populární úplet (knit), v němž už jedou vlastně všechny významnější značky. Oproti dříve šitým svrškům má nepřeberné množství výhod. Samozřejmě odpadají jakékoli švy, které mohou skrývat potenciální nebezpečí diskomfortu, tření, dření nebo puchýřů. Úpletový svršek ale navíc umožňuje v jediném kusu látky variovat sílu a pružnost materiálu určitých segmentů, jejich propustnost pro vzduch a samozřejmě poskytuje téměř neomezené možnosti designově botku vyladit.

Další dobrou vlastnost knitu využil výrobce k odstranění jazyka. Když máte botu navlékací téměř jako ponožku, můžete jazyk klidně hodit přes palubu. Další problém je tím vyřešen. Absentující jazyk se nemůže rolovat, shrnovat nebo dřít. Skvělá zpráva! Knit u Floatridu obepíná špičku nohy a nárt, práci v zadní části boty ale přenechává zase jinému segmentu. Patu na místě drží něco, co na první pohled vypadá jako výlisek. Ve skutečnosti jde o vrstvenou pěnu potaženou jemnou textilií. Ta u modelu nabývá mnoha barev a překrývá se s předním knitem křížením, čímž bota dále uvolňuje oblast kotníků a poskytuje jim nebývalou svobodu. Ani tady si výrobce neodpustil své oblíbené šestiúhelníky (vzpomínáte třeba na Hexaffect?), jimiž je zadní část hustě posetá.

Aby noha držela na svém místě a nezmítala se uprostřed samých měkkých a lehkých materiálů, drží ji na příslušném prostoru síť z tužšího plastu, která zároveň tvoří i očka pro tkaničky. Těch je zde minimalisticky pouze šest, ale i to postačuje. Tlustší ploché tkanice doplňují ztužující struktury.

Velmi neotřelé řešení kombinující dva zcela různé přístupy mi bylo velmi pohodlné. Osobně mám velmi rád, když kotník nic neomezuje v celém rozsahu jeho pohybu. Přední část boty skvěle větrá, je dostatečně tuhá, aby držela nohu na místě, zároveň dostatečně poddajná, aby se přizpůsobila konkrétnímu chodidlu. Ze zpevňující struktury šel vzhledem k její tuhosti ze začátku strach, nicméně žádné obavy se nepotvrdily. Za celou dobu jsem o nich víceméně vůbec nevěděl. Co mi naopak činilo potíž, byla příliš vysoká patní nástavba. Samozřejmě jde o věc značně individuální, mně ovšem už zasahovala do achilovky, kde po čase nepříjemně tlačila. Za mne by mohla být klidně o 10 či více milimetrů nižší. Co potřebuje trochu cviku, je nazouvání. Když hodně spěcháte, můžete si spodní část knitu srolovat ponožkou a dopracovat se tak k nepříjemným pocitům. Nicméně zvýšené pohodlí za jednu dvě vteřiny při obouvání určitě stojí.

Boty se mi na nohy naštěstí dostaly ještě dřív než na český trh, takže jsem měl docela prostor něco v nich v rámci testů naběhat. Na podešvi zanechalo zhruba 150 kilometrů jen malé stopy, knitový svršek se zdá nedotčen. Celkově tak bude asi Floatride spadat do kategorie nadprůměrných držáků. K dostání jsou v čistě bílé nebo v kombinaci černý knit a modrá/zelená/černá patní část.