Článek
Když se mi to stalo prvně a já letěl jako šíp vystřelený z pevné tětivy posledního Mohykána, nepřikládal jsem hlavní zásluhy právě botám. Byl jsem odpočinutý, v dobré náladě, tak proč by to nemělo skvěle běžet, no ne? Ale když jsem tentýž pocit zažíval poněkolikáté, vylučovací metodou jsem dospěl k názoru, že za to skutečně mohou boty. Nečekali byste to od nich – a samozřejmě: může to být prudce individuální, ale na těchto reebocích „něco je". Ani naběhaná stovka kilometrů nepřinesla jednoznačnou odpověď. Skrývají mocné „mojo", ale kde, zda v podrážkách, svršku nebo snad v šestiúhelnících – to zůstává stále záhadou.
K mému velkému překvapení jsou boty relativně těžké. Testovaná velikost 42 má hmotnost páru 590 gramů. Něco v jejich konstrukci mi ale zabránilo to vůbec postřehnout. Běží se mi v nich vždy velmi lehce a rychle.
Celý svršek včetně jazyka je mimo patní část vytvořen ze stejné meshové textilie, z jednoho kusu. Síťová očka mají jak jinak tvar šestiúhelníku. Velmi měkký, poddajný a prodyšný jazyk je klasicky ušit samostatně a připevněn ke svršku pouze ve své spodní části. K jeho větším posunům však překvapivě nedochází. Pata je vyztužena středně tuhou podkovou, žádné další podpory však u boty nehledejte. Je koncipována jako neutrální, tedy pro běžce bez výraznějších pronací či supinací.
Absolutně měkkou a poddajnou hmotu svršku obepíná nepříliš tvrdá šestiúhelníková „síť" o několika očkách, která obepíná celou patu a táhne se od podešve přes celý nárt, který tímto zpevňuje. Nese také čtyři očka na provlečení tkanic. Páté očko už je umístěno do svršku a tvoří jej kvalitní kovové duté nýtky.
PLUSY |
---|
i přes svou hmotnost velmi lehce, komfortně působící bota |
dobrá průstupnost pro pot |
výborná kombinace pohodlí a pevného přichycení |
pohodlí malého dropu, široké špičky a odladěné podrážky |
trvanlivost podešve |
vynikající cenově-výkonnostní poměr |
MÍNUSY |
jsou trochu těžší, ale vlastně si toho ani nevšimnete |
absence reflexních prvků |
CENA |
1890 korun, lze ale sehnat třeba i za 1100 |
Mezipodešev je ze středně tuhé gumy, která mírně přesahuje půdorys boty a dodává jí tak na jedné straně dostatečnou stabilitu, na straně druhé vzhled malého vznášedla. Černá odolná podešev je z naprosté většiny tvořena skupinami šestiúhelníků, a to buď samostatných, nebo dvou do sebe soustředně umístěných. Člověk by očekával, že vystupující struktura obrysových šestiúhelníků bude mít za následek větší síly působící na menší plochu (oproti třeba úplně hladké podrážce), a tudíž bude docházet k jejímu většímu oděru a úbytku. Zřejmě logický fyzikální předpoklad se ale nepotvrdil. Sto kilometrů částečně absolvovaných po asfaltu, částečně po udusaných lesních a polních cestách nezanechalo na podrážkách žádné stopy, které by stály za zmínku. Je samozřejmě velmi těžké věštit celkovou životnost, ale ze zjištěného mi vyplývá, že hexaffekty budou patřit spíše k těm trvanlivějším běžeckým botám. Soukromě bych si tipnul, že se v nich dá bez problémů naběhat 1200-1500 kilometrů minimálně.
Na botách jsem shledal překvapivě velké množství detailů, které mě vážně baví. Na prvním místě bych uvedl pohodlnost a dostatečně širokou špičku. Také na komfortní, prodyšný svršek téměř z jednoho kusu nesmím zapomenout. Ta bota je zároveň velmi „bačkůrkoidní", měkká, na omak lehounká, a přece pár šestiúhelníků pevně a nekompromisně udrží nárt na svém místě. Pata má jen přesně tolik výztuhy, kolik bezpodmínečně potřebujete, abyste v botách nepluli, jinak se bota o vaši podporu nestará a nemá ani nijak zvlášť řešenou podporu klenby. Z mého pohledu je to tak správně. Klenba má mít především prostor na to, aby sama mohla odvádět svou přirozenou práci. Podrážka není ani tuhá, ani měkká, pro moji váhu a rychlost ideální kombinace absorpce nárazů a jemný návrat vložené energie při odrazu. Podrážka je po celé své délce flexibilní. Výrobce přesný drop boty neuvádí, dle mého neumělého měření by se ale měl pohybovat někde na úrovni 5-6 milimetrů, což považuju za slušný kompromis mezi minimalismem a konvenčním přístupem.
Jako celek na mě bota působí něco jako dobře odladěná sladko-kyselá omáčka nebo jako metalový song, kde se tvrdé kytarové rify a řízné, rychlé perkuse mísí s jemným hláskem operní zpěvačky. Hexaffekty nejsou ani takové, ani makové, je nesnadné je popsat, jsou směsí protichůdných vlastností namixovaných do velmi povedeného celku. A v neposlední řadě: Jsou červené! A všichni už od dob Červené karkulky přeci víme, že červená je zkrátka nejlepší.
NEDÁVNO JSME TESTOVALI TAKÉ: