TEST: Boty Nike Free RN Distance ‒ pohodlí na dlouhé cesty

Jak je u výrobce s křídlem bohyně vítězství Niké ve znaku zvykem, také Distance najdete v mnoha různých barevných variantách a kombinacích. Do testu se dostává model v odstínech šedi, snad imitující vzory hadí kůže. Asi nějakého škrtiče. Ačkoli by se mohl výběr barev zdát poněkud strohý, celek doplněný o svítivě zelenožluté šňůrky systému Flywire působí líbivě a elegantně. Na bocích samozřejmě nesmí chybět velké logo. To je stejně jako podešev vyvedené v bílé.

Obecně vzato je řada Free vyvinuta na pohodovější, kratší běhy spíše regeneračního charakteru. Distance, jak už sám název napovídá, jdou svým založením trochu dále a běžec by v nich měl natočit trochu více kilometrů na jeden zátah. Svou stavbou se velice blíží minimalistické obuvi. Pohodlný svršek (dnes již notoricky známý Flyknit), pata bez tvrdých vyztužení, žádné podpory klenby, malý drop (zde udávaný 4 mm). Jediné hledisko, v němž se boty odchýlily od minimalismu, je poměrně silná mezipodešev, či spíše kombinovaná podešev. Její tloušťka na některých místech značně přesahuje 20 mm.

Samotná podrážka u Distance představuje velmi výrazný funkční a designový prvek. Klasický sendvič mezipodešev-podešev zde nahrazuje Lunarlon, jednolitá vrstva mezipodešve, pružné směsi gumy plynule přecházející v samotnou podešev. Odpadá tak jeden z obecných neuralgických bodů hodně zatěžovaných bot: degradace lepidla a odchlipování podešve od mezipodešve. Tady navíc najdete podešev hluboce segmentovanou převážně do tvarů šestiúhelníků. Stavba tak přispívá k lepší stabilitě, přilnavosti podrážky k povrchu, lepší trakci, ať už měníte prudce směr, nebo udržujete rovný kurz. Zároveň je bota celkově zase o něco flexibilnější. Pouze na špičkách a na patách najdeme po dvou segmentech z černé pryže pro zvýšení odolnosti.

Svršek boty je už tradičně bezešvý, měkký a do jisté míry poddajný, přizpůsobivý chodidlům. Pět dvojic jemných šňůrek obepíná celý kotník a dodává tak noze dobrou porci adaptabilní stabilizace. Jazyk je v podstatě součástí svršku a jen zlehka nabývá své vlastní identity předtím, než vystoupí z boty na povrch. Vše je měkké, ohebné, včetně samotné paty. Ta navíc nese horizontální reflexní prvek. Svršek sice tvoří uzavřenou strukturu, přes jeho očka neprosvítá světlo, ale prodyšnost není nikterak špatná.

Celkově se mi zdají botky dosti povedené, i když toto provedení má samozřejmě některé limity užití. Konstrukce boty Free RN Distance ji předurčuje spíše na dobrý asfalt nebo jiné kvalitní zpevněné povrchy. Hluboce strukturovaná podrážka má jisté výhody, na druhou stranu má tendenci nabírat do průřezů drobnější kamínky či jiné nečistoty. Po zaběhání se tato vlastnost trochu vylepšuje, nicméně i tak byste tyto boty na štěrkových cestách zničili nerozumně brzy. Někdy také podrážka slabě „kvíká", jak se jednotlivé segmenty třou o sebe, což může některé jedince dovádět k šílenství. Já mezi ně naštěstí nepatřím.

S velkým povděkem kvituji příklon k minimalistickému pojetí (až na výšku podrážky). Pohodlí a komfort měkkosti, poddajnosti je při delších výklusech k nezaplacení. Je to samozřejmě velmi individuální, ale mě osobně by udělalo radost, kdyby ještě také špička bot mohla být širší. Pro má chodidla se nepříjemně brzo zužuje a poněkud utiskuje malíčky. Po 95 naběhaných kilometrech je znát lehké opotřebení podrážky v patní části a na špičce. Pokud v nich nebudete běhat v terénu jako já, stovku kilometrů na botách jen stěží poznáte.

TESTOVALI JSME TAKÉ: V botách Reebok One Distance za delšími zítřkyBoty Puma Ignite Dual ‒ běžecký Dr. Jekyll & Mr. Hyde Originál každým coulem - boty Saucony Nomad TR