Článek
Boty, zvláště ty běžecké mají svá specifika. Zároveň nejsou úplně nejlevnější a jak známo, u nás není právě reklamace obuvi tím nejjednodušším úkonem ve vztahu prodejce-zákazník. Navíc jste třeba několik let zkoušeli a hledali, které boty budou pro vás ty nejlepší. A teď, kdy jste je konečně nalezli, se jich nechcete vzdát po prvních pár stech kilometrech. (Vždyť je to pro někoho jen týden tréninku!) Existuje kouzelné, jednoduché šestero, jehož dodržování životnost vaší obuvi značně prodlouží.
Točte je!
Nemusíte s nimi zrovna točit nad hlavou jako kovboj lasem, jen si pořiďte více párů běžeckých bot. Dva, spíše však tři bych považoval za základ. A dodržujte jednoduchou strategii: každý den v jiných / nikdy v těch samých dva dny za sebou. I tlumicí vrstva mezipodešví si ráda odpočine, zvláště pak v případech, kdy má běžec nějaké to kilo navíc. Další výhodou je, že bota bude mít čas řádně vyschnout. Také to přispěje nejen k lepšímu komfortu, až se do ní znovu nasoukáte, ale i k její vyšší životnosti.
Běhejte v nich!
Co to je asi za chytrou radu, říkáte si. Ale když už má člověk krásné, nové, padnoucí stroje, často neodolá a vyrazí v nich i do města, do práce, na nákupy, na takové to běžné pobíhání po úřadech. Kdyby to zjistil Jára Cimrman, jistě by řekl: Tudy ne, přátelé! Běžecké boty jsou na běhání. I když jsou pohodlné a dobře vypadají, berte je pouze na trénink. I v běžný pracovní den, kdy máme pocit, že se vůbec nehýbeme, nenápadně nachodíme (po kanceláři, cestou do práce, cestou na nákupy) v průměru pět kilometrů denně. A každý kilometr zkracuje životnost naší tréninkové obuvi. Není přeci jen lepší na chození mít běžnou obuv (která je na to také lépe uzpůsobena, nebo by alespoň měla být)? Pokud si pořídíte nějaké speciálnější běžecké boty za vyšší cenu a spočítáte si, kolik vás vlastně stojí každý kilometr, určitě se necháte přesvědčit. V tomto případě se vyplácí jen ty skutečně naběhané kilometry.
Čistota půl zdraví?
Asi se shodneme na tom, že čisté boty tak nějak lépe vypadají. Určitě se také lépe nosí a lépe se v nich běhá, když vás každou chvíli nezatlačí nějaký ten zatvrdlý kousek bahna. Nečistoty v neposlední řadě také přispívají ke snižování životnosti obuvi. Čistota je zkrátka zdravá a praktická. Ale jak na to? Fajnšmekři napouští kýbl vlažné vody s mýdlovými bublinkami a jemným kartáčkem citlivě laskají své boty až do úplného vyčištění. Ne tak já. Strýček Skrblík se ve mně snoubí s líným prasátkem, a tak špinavé boty dávám do pračky. Já vím, nemá se to, výrobci to v návodech zhusta zapovídají, ale třeba jsem na to vyzrál: V pračce jsou dva hlavní problémy ‒ vysoká teplota a agresivní chemikálie v pracím prášku. Oboje může poškodit materiál obuvi a narušit lepidlo, kterým to celé drží pohromadě. Takže nastavím prací teplotu na 30 °C a použiju speciální jemný prací gel na sportovní vybavení. Jestli máte hypermoderní pračku, najdete mezi programy dokonce jeden speciální na obuv. Takže co?
Zouvejte se pořádně!
Možná budete muset zlomit nebo úplně zhmoždit nejednu patní výztuhu jako já, než vám dojde, že rychlým zouváním, kdy člověk přišlápne jednou nohou patu druhé boty, nepřispívá úplně k dlouhé životnosti obuvi. Pokud člověk chce, aby mu boty dlouho vydržely, neváhá se shýbnout, řádně rozvázat tkaničky a z bot vystoupit nějakým ohleduplnějším způsobem. Při nazouvání samozřejmě platí něco podobného.
| EXTRA TIP: Každý správný běžec si prý vede tréninkový deník. Není zcela od věci mít v něm i kolonku pro boty. Přesně si pak můžete spočítat, kolik kilometrů který model vydržel a podle toho řídit své další nákupy. A věřte, rozdíly můžou být veliké. Od několika málo set u závodních speciálů až po tisíce kilometrů u bot, u nichž byste to třeba ani nečekali. |
Sušte v místnosti!
K obuvi by se mělo přistupovat podobným způsobem, jako naše babičky zacházely s bylinkami, když je sušily. Žádné přímé slunce, žádné přídavné teplo! Opět: Zvýšená teplota může narušit chemické vazby lepidla nebo materiálů boty, ultrafialové sluneční záření stejně tak. Mokré boty dejte určitě do stínu, na místo, kde se teplota nemá tendenci nějak výrazněji zvyšovat. Napomoci procesu můžete vyjmutím vložek z boty, případně chvilkovým vystláním bot namačkanými novinami. Existují také speciální sušáky bot, které udržují nízkou teplotu, proudící vzduch a navíc ionizátorem zlikvidují bakterie. Taky možnost, ovšem zdaleka ne zadarmo.
Správně skladujte!
Opět jde především o to, nevystavovat boty zbytečně vysokým teplotám, slunečnímu svitu nebo vlhkosti. Prostorný botník v předsíni s panující pokojovou teplotou je zcela v pořádku. V nepořádku je například kufr auta stojícího po dlouhé hodiny na slunci, nezastřešený balkon, vlhký sklepní kout či dno zahradního bazénu.
