Tahle ženská je jinde. Z chlapů dělá v horách kašpárky

Britka Lizzy Hawker se rozhodla přestěhovat do Švýcarska, do země, jejíž větší část tvoří její milované Alpy. Spanilá jízda po stupních vítězů nejrůznějších ultra-výzev pokračovala. V roce 2006 získala zlato na Mistrovství světa v běhu na 100 km. O rok později vytvořila nový rekord na trati 199 mil (přes 300 km) dlouhé mezi základním táborem na Mount Everestu a Káthmándú. Brutální trať zvládla za 77 a půl hodiny.

Sem se ještě několikrát vrátila, aby dvakrát za sebou posunula svůj vlastní rekord na neskutečných 63 hodin. Nový ženský rekord se jí podařilo nastavit také na Spartathlonu, jenž je jinak doménou řeka Yiannise Kourose.

Hawker má pověst běžkyně, která se z dlouhých a náročných tratí dokáže velmi rychle zregenerovat. A tato pověst se jí drží i poté, co v předchozích dvou letech utrpěla celkem šest únavových zlomenin. Na tento rok chystá běžkyně, horolezkyně a lyžařka několik velkých běžeckých projektů včetně odstartování svého vlastního závodu kolem nejvyšší hory Švýcarska.

Lizzy Hawker je vášnivou běžkyní po horských srázech a úbočí, o tom není pochyb. A vítězství jako by její počínání provázela tak nějak samovolně, ne snad náhodou, ale tak nějak přirozeně vyplývají pouze z toho, že se věnuje něčemu, co ji naplňuje. Ona sama k tomu říká: „Dosáhnout cíle je sice fajn, ale to nejkrásnější na běhání je nacházet se na cestě." Když se jí zeptáte, co jí běhání takových tras dává, její odpovědí je pokora. Ačkoli často dosahuje lepších časů než elitní běžci z řad mužů, není to pro ni nikterak důležité: „Snažím se dostat ze sebe to nejlepší. Bez ohledu na to, jaké místo ve startovním poli zrovna zaujímám."

O svém běhání a přístupu k němu napsala také knihu ‒ Runner. Z dobře informovaných zdrojů máme potvrzeno, že práva na její překlad do češtiny již byla zakoupena a na dílo Lizzy Hawker se můžeme těšit v říjnu, kdy vyjde v nakladatelství Mladá fronta.