Článek
U Kiliana Jorneta se příroda ruku v ruce s osudem pořádně vyřádila. Měl to obrovské štěstí, že mohl vyrůstat v domku vysoko v Pyrenejích. Jeho tělo je od začátku zvyklé na nižší obsah kyslíku ve vzduchu. Adaptuje se zmnožením červených krvinek. Otec malého Kiliana pracoval jako horský vůdce a od počátku synka podporoval ve všem, co se týkalo pohybu v horách. Už ve věku tří let malý Kilian vystoupal na třítisícovou horu Tuc de Molières. Ve třinácti začal pronikat do tajů skialpinismu a od sedmnácti po horách také pobíhal. O dva roky později vyhrává světový ultrarunningový pohár. Poprvé. Pak vítězství opakuje ještě pětkrát. A o rok později se stává nejmladším vítězem všech dob Ultra-Trail du Mont-Blanc, prestižního evropského podniku. Od té doby Kilian Jornet svými výkony jen utvrzuje všechny kolem, že na královský trůn světového ultra opravdu patří.
V těle tohoto běžce se prostě skloubilo něco neopakovatelného. Kupříkladu jeho plíce patří k nejvýkonnějším svého druhu na světě. Schopnost Kilianova těla využít nadechnutý kyslík dosahuje neuvěřitelných hodnot: VO2 max na úrovni 85-90, to je jeden z největších naměřených ukazatelů v lidských dějinách. I všemi mastmi nadopovaný cyklista Armstrong měl „jen" 84.
Jornet dodržuje poměrně přísná výživová omezení. Vyhýbá se průmyslově zpracovaným potravinám, základem jeho jídelníčku je organicky pěstovaná zelenina a ovoce. Maso jí jen zřídka. Zároveň je ale také známým hříšníkem ‒ nestydatě se totiž cpe jistou oříškovo-čokoládovou pomazánkou, toho času nechvalně proslulou vysokým obsahem palmového oleje. On k tomu má jedinou poznámku: „Je nesmírně důležité jíst zdravě, ale z jídla by měl mít člověk i požitek."
Za mnohé vděčí atlet také svým chodidlům. Jako dítě běhal společně se svou sestrou pořád bosý. Malé svaly, šlachy a úpony tak mohly zesílit a nic jim nebránilo v nejlepším možném vývoji. Ideální pro rychlý běh v náročném terénu horských cest necest. Navíc má Jornet neobvykle velké a silné kotníky. Daří se mu tak vyhýbat nejrůznějším zraněním, která jinak trápí většinu ultraběžců. Sám Jornet tvrdí, že si nikdy ani nezvrtnul kotník. Kdo někdy viděl jeho videa ze střemhlavých seběhů prudkých kamenitých srázů, musí úctou nadzvedat klobouček.
Běh z horských úbočí je pro Kiliana Jorneta tanec. Sám velmi často při běhu poslouchá hudbu a jeho běh opravdu připomíná tanec na ostrých hranách skalisek či mezi sutí a většími balvany. „Běh z kopce by měl být uvolněný, pružný. Každý krok je tu jiný a tanec je dobrá forma adaptace," říká k tomu s úsměvem běžec.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:Tohle byl opravdu tvrdý rock. Drobný Španěl ale extrém zvládlJe tohle provokace? Horal si bere na mušku pana Nepřekonatelného
