Článek
Ty tam už jsou doby, kdy švihadlo představoval tlustší konopný provaz opatřený dvěma soustruženými dřevěnými rukojeťmi. Dnes je naštěstí vše z pokrokových materiálů syntetického typu, takže se můžeme se ihned pustit do používání švihadla jeho obvyklým způsobem.
První zapeklitost budeme řešit s jeho délkou. Běžci se rozkročí asi tak na šířku ramen, švihadlo provlečené pod chodidly. Konce lanka by na obou stranách měly dosahovat k horním okrajům pánve. Samotným zkracováním nebo prodlužováním lanka švihadla lze docílit vyšší či nižší zapojení rukou i nohou. Uvedený postup je nejvhodnější pro běžecký trénink.
Běžec používá švihadlo hlavně ke zpevnění kotníků a zlepšení dynamické síly odrazu. Odraz je nedílnou součástí každého běžeckého kroku a jeho síla a dynamika spoluurčuje také naše možnosti na poli rychlosti. Ruce máme podél těla a pracuje především zápěstí. Při přeskocích lze simulovat prostý běh nebo také prvky běžecké abecedy ‒ zakopávání, skipping, poskoky na jedné noze a další. Kromě posilování nohou přináší skákání přes švihadlo také zpevnění vrchní části těla a vnitřních svalů trupu a podél páteře (core). Získanou větší tělesnou stabilitu a kompaktnost zužitkujeme při běhu v terénu, po lese a při dlouhodobějším používání oceníme i menší bolestivost zad.
Frekvence otáčení by se měla pohybovat kolem 120-130 a každá otočka bude naše energetické zásoby stát 15 kalorií (tzn. 7,5 bonbonu tic-tac, pokud reklama nelže). Ať je léto, nebo zima, měli bychom skoky přes švihadlo zařazovat alespoň jednou týdně, a to buď jako samostatný prvek tréninku, nebo do aktivních pauz mezi stanovišti kruhového tréninku.
