Článek
Odborný časopis Journal of Aplied Physiology zveřejnil nedávno závěry třicetileté studie prováděné na jednovaječných dvojčatech mužského pohlaví. V současné době 52leté muže se zcela identickou genetickou výbavou lékaři poslední tři dekády bedlivě pozorovali, přičemž se zaměřili na životní styl, kondici a zdraví.
Málokdy jsou podmínky takto ideální. Muži totiž zhruba od 20 let svého věku vedli dosti odlišný životní styl. Vědci tak měli jedinečnou příležitost pozorovat, jaký vliv má na celkovou tělesnou kondici a zdraví pravidelný pohyb, aniž by museli řešit otázky odlišné genetické výbavy. Jeden z bratrů se pravidelně věnoval vytrvalostnímu tréninku, soutěžil na maratónských distancích i v triatlonu. Druhý se nevěnoval žádnému specifickému sportu a živil se jako řidič náklaďáku.
Dvojčata do svého věku přibližně 20 let žila v totožných podmínkách. Oba se rekreačně věnovali sportům, jako je baseball nebo basketbal. Po dvacítce méně trénovaný z bratrů zůstal u rekreačního pohybu (basketbalu a cyklistiky) provozovaného zhruba čtyřikrát týdně. Zhruba ve 40 letech utrpěl středně těžké zranění kotníku a na další pohyb rezignoval. Aktivnější z bratrů se na střední škole zúčastňoval přespolních běhů i běhů na dráze. Po dokončení střední školy pokračoval ve vytrvalostním tréninku a začal běhat maratóny ‒ s nejlepším časem 3:01:07. Dalších 20 let vykazoval konzistentní úroveň fyzické kondice s pouze drobným poklesem výkonu. Od svých zhruba 30 let začal také několikrát týdně posilovat, později zařadil i cyklistiku a plavání. Mezi svými 40. a 50. narozeninami údajně naběhal přes 34 000 kilometrů. Absolvoval klasický Ironman a desítky dalších závodů v triatlonu a běhu.
Hlavním úkolem vědců bylo zjistit, jaký vliv mají tři desítky let vytrvalostního tréninku na lidský organismus na úrovni kondice kosterního svalstva a fyziologického výkonu ve srovnání s „běžně vedeným životem".
Studie odhalila extrémní rozdíly ve stavbě těla obou jednovaječných bratrů. Trénovaný jedinec vykazoval nižší index BMI a nižší procento tělesného tuku, nižší klidovou tepovou frekvenci, nižší hladiny cholesterolu v krvi a vyšší aerobní kapacitu. Dále vědci provedli zajímavé krátkodobé pozorování: Méně aktivní bratr měl o 35 kcal (ekvivalent například 50 gramů papriky) vyšší denní energetický příjem než jeho sourozenec. Tento nepatrný rozdíl může v součtu po 30 letech představovat o 7 kilogramů vyšší tělesnou hmotnost.
Závěr vědců zní, že dlouhodobý trénink bez ohledu na genetickou výbavu zlepšuje tělesnou stavbu a zdraví kardiovaskulárního systému, zvyšuje předpokládaný věk dožití, a to všechno ve větší míře, než se věda původně domnívala. K zamyšlení je samozřejmě také fakt, že trénující jedinec i přes svůj energeticky mnohem náročnější životní styl konzumuje méně energetickou stravu, a přesto (nebo možná právě proto?) vykazuje známky lepšího zdraví.
