Článek
Dvaačtyřicátník Marc původně nepočítal s tím, že s plným nasazením poběží hned tři maratóny v jedenácti týdnech. Na 26,2 with Donna, The National Marathon to Finish Breast Cancer plánoval jít pouze jako divák a fanoušek. Po zdrcujících zprávách od lékařů se rozhodl zúčastnit v řadách závodníků. Stejně tak i na dvě stovky z běžeckého klubu manželů. Všichni chtěli Christině vyjádřit podporu, na její léčbu vytvořili také veřejnou sbírku.
Ačkoli Burget běhá už asi 25 let, trénuje hlavně pro radost a bez nějakých větších cílů nebo strukturovaných tréninkových plánů. Svůj druhý oficiální závod v životě běžel teprve před třemi lety. Často zastavoval, aby pořídil fotografie ze závodu, přesto maratón doběhl ve výborném čase 3 hodiny 10 minut. „Řekl jsem si, že když můžu osmnáctkrát zastavit na trati, abych udělal nějaké fotky a běžet za 3:10, měl bych zvládnout maratón i pod tři hodiny," vysvětloval později nadšený amatérský atlet.
Ani na valentýnském maratónu nic nenasvědčovalo tomu, že by měl závod vyhrát. „Měl jsem půlku závodu za sebou, když jsem si řekl, že v nohách žádnou únavu necítím, tak jsem zabral na své maximum," svěřil se Burget novinářům. V tu dobu se držel na druhém místě a na vedoucího běžce ztrácel dvě minuty. Jeho druhá půlka závodu však byla rychlejší a když Marc protnul cílovou pásku, měl na druhého v pořadí náskok skoro šest minut. Do cíle dorazil za mohutného povzbuzování své ženy a devítileté dcerky.
Členové běžeckého klubu obou manželů se v nejtěžších chvílích starali o malou Annabelle nebo rodině zařídili nákupy. „Chtěl bych moc poděkovat trenérovi a ostatním členům našeho klubu, stáli vždycky při nás," doplňuje běžec šestý měsíc po zahájení chemoterapie. Snad bude mít vše šťastný konec. „Manželka má v tuto chvíli velmi příznivé prognózy a začíná se zotavovat."