Článek
Když Don Wright zaběhl svůj první maratón, bolela ho záda, zavítal k doktorovi. Po několika testech a návštěvách se dozvěděl nečekanou zprávu - diagnóza rakoviny, mnohočetný myelom. Tři až pět let života, takový byl verdikt lékařů. V neděli dokončil tento senior dalších 42 kilometrů, je mu 74 let, žije v Minnesotě a diagnózu se dozvěděl před dvanácti lety. Překvapení pro všechny.
Padesát maratónů v padesáti státech USA, dnes ale Wright pokračuje v misi, která je dvojnásobná. Zbývá mu jich už jen dvanáct, doufá, že cíle se dočká v roce 2017, pokud jeho tělo a zdraví budou nadále spolupracovat. Zdravotní komplikace ho občas limitují, ale snaží se běhat osm maratónů za rok.
Elán mu nechybí
Ten poslední dokončil v čase 06:03:16, což není čas na stupně vítězů, ale o ty tady vůbec nejde. Navíc má problémy s podkolenní šlachou, která brzdí jeho regeneraci, přesto chce další běh přidat už za tři týdny. Elán, který chybí občas o generaci mladším.
Experimentální látky a podpora rodiny ho drží na nohou. Více než sedm let se účastnil klinických studií a užíval lék každý den. „Není to chemoterapie a tradice starých časů. Nechtěl jsem mít vážně vedlejší následky. Bral jsem pilulku na noc a držel rakovinu vpovzdálí," svěřil se Wright běžeckému serveru World Newswire.
„Krásná věc pro běžce je, že tyto cílené léky jsou pro někoho, kdo miluje běh jako životní styl, aby mohl pokračovat." Nyní už užívá jiné, jednou týdně jednu pilulku.
Manželka a dcera jako velká podpora
Fyzická aktivita tohoto muže je obdivuhodná. Den po závodu cítil v těle napětí, ale sám řekl, že do dvou až tří dnů se bude cítit mnohem lépe. Motivací pro Wrighta je zvýšení o podvědomí o organizaci pro rakovinu Vital Options. Dále jeho žena a dcera. Obě s ním cestují a obvykle si dají i půlmaratón, ale už také zkusily 14 maratónů. „Běhání je velmi důležitou součástí mého života, cítím, že patřím k běžecké komunitě," má jasno Wright.
Jako kluk běhal na střední škole cross country, běh ale opustil, když šel na vysokou školu. Až v 61 letech ho přesvědčil bratr, aby se zapojil do sportu, přitom stihl redukovat i hmotnost, téměř deset kilo šlo dolů.
V 65 letech si zaběhl osobní rekord 03:36:00. Nyní mu už nejde o čas. Běhá většinou 40 kilometrů týdně, občas přidá i kolo. Naučil se také naslouchat svému tělu, dokáže mu dát i několik týdnů volno. „Jestliže to nemám dělat, nemohu se přes to dostat," má prosté vysvětlení muž, který stále pracuje jako právník a počítačový konzultant, ale jeho vášní je běh. Díky němu na diagnózu zpřed dvanácti let může občas zapomenout.
