Článek
Každý máme nějaký ten tělesný tuk, někdo více a někdo méně. I tak ale všichni máme v tuku energetické zásoby minimálně na několik desítek maratonů. Při závodech ale o tuk nepůjde a v tu chvíli bude hrát spíše roli neužitečné zátěže a cíle snových představ, abyste se s ním po trati museli tahat co nejméně. Ani na občerstvovacích stanicích nenajdete prorostlý bůček nebo plátky slaniny. A je to tak dobře, protože tam by vám to nebylo nic platné.
Tuk je výborným zdrojem energie a má také větší energetický potenciál než ty zatracované cukry. Jeho nevýhodou ovšem je, že tělu poměrně dlouho trvá, než se mu podaří jej rozložit, rozštěpit a přeměnit až na tu konečnou a vytouženou substanci glukózu. To u cukrů je to jinak. Ty se snadněji rozkládají a rychleji poskytují energii. Jejich nevýhodou zase je, že docela brzy dojdou. Když je všechno, jak má být, vyčerpáte si glykogen a krevní cukr za nějakou hodinu a půl běhu. To budete možná někde na dvacátém, pětadvacátém kilometru maratonu.
Tělo samozřejmě využívá i jiné energetické zdroje a nespoléhá se stoprocentně jen na cukr, nicméně při této aerobní práci bude cukr hodně převažovat. Co tedy dál? Jsme v půlce maratonu ‒ a bez energie. Takto to určitě nenecháme. Ačkoli tělo ještě dostatek energetických zdrojů má, výzkumy říkají, že už kolem 8. kilometru je dobré začít pracovat na jejich doplňování. Berte si s sebou na trať vyzkoušené gely nebo tyčinky a průběžně doplňujte jak energii, tak tekutiny.
Lidské tělo je v průměru schopno vstřebat kolem 60-90 gramů cukrů za hodinu. Překračovat tuto hodnotu a cpát do sebe ještě víc cukru nikomu neprospěje. I proces vstřebávání nějakou dobu trvá, proto je třeba „doplnit nádrže" ještě dříve, než budou skutečně prázdné. Podpůrné nápoje by při výkonu měly být izotonické, tedy se stejnou koncentrací látek, jako je tomu v těle, aby nemuselo docházet k osmotické výměně vody mezi vnitřním a vnějším prostředím těla. Jen tak dosáhnete co možná nejrychlejšího efektu vstřebávání cukrů, jejichž energie vám bude k dispozici dříve než v jiných případech. Z uvedeného také vyplývá, že při přípravě nápojů je důležitý poměr prášek:voda. Pokud vám jde opravdu o maximální výkony, zvažte, zda si svůj izo-nápoj neponesete s sebou. Na občerstvovacích stanicích je ho sice dostatek, ale nemáte jistotu, že je to ten, co vám dělá dobře, ani jistotu, že koncentrace látek skutečně odpovídá pojmu „izo".
Pokud ale běžíte svůj maraton jen na půl plynu, nenechte se vyvádět z rovnováhy a užívejte si trať! Tady vám bohatě poslouží vaše tukové rezervy a možná si vystačíte jen s obyčejnou vodou.
