Článek
Mám pocit, že si mne Dušan Randák vyhlédl už loni, kdy jsem sám, dobrovolně a téměř bezdůvodně plnil bobříka abstinence. Celý rok 2017 jsem nezval kapku alkoholu do úst, ba ani do nosu, do ucha či oka. Svody byly někdy skutečně velké, ale nakonec jsem odolal. Zřejmě to přinutilo bližního kralupského běžce k nutkání sdílet se mnou běžeckou myšlenku proměnivší se vzápětí v hlodavého červa.
„Klinika adiktologie slaví 70. let. Chtěli bychom u této příležitosti uspořádat na zahradě kliniky, kde běhají naši pacienti, maraton. Ty bys to mohl zvládnout," pravil Dušan. „Počkej, to mi nějak nesedí. Maraton je 42 a vy slavíte 70! To by chtělo uběhnout 70 kilometrů," pravila má ústa ještě dříve, než si mozek stačil všimnout, co mají v úmyslu. „Tak platí!" vidím zanedlouho sám sebe potřásat si rukou na znamení souhlasu s primářem kliniky panem doktorem Popovem.
Za Jaroslava, za střízlivost a za císaře pána!
archiv autora
Třistametrový okruh zahradou, často single-trailového charakteru, jsem si předtím proběhl, to je pravda. Jaké to ale bude peklo, mi bylo dopřáno si uvědomit až dva dny před oním velkým pátkem 7. září, kdy mělo k celé akci dojít. Ve středu jsem okusil trochu z rychlostního tréninku, když se začala znovu ozývat má naražená pata. Bolest se poměrně rychle stupňovala, takže domů jsem opatrně odkulhal s nejčernějšími představami. Čtvrtek byl ve znamení chůze po jedné dolní končetině, mazání voltarenem a občasného uzobnutí růžové lentilky instantního štěstí. Viděl jsem to bledě. Viděl jsem to černě. Ale už od dětství, kdy jsem se začal seznamovat s lidovými moudrostmi, vím, že ráno moudřejší večera jest.
| NEJDELŠÍ A NEJPOČETNĚJŠÍ BĚH ZA STŘÍZLIVOST |
|---|
| počet zúčastněných: 116 |
| naběhaných koleček na zahradě kliniky: 1537 |
| naběháno celkem: 461 200 metrů |
| občerstvovací stanice na trase: 2 |
Ráno bylo na vlnách ibuprofenu skutečně o trochu moudřejší a růžovější. Jen v bedrech mi cosi luplo. Asi z přetížení, jak jsem se belhal zkřiven a ne nepodoben hraběti de Pejrákovi. Ale dokázal jsem došlápnout na nohu. To je dobrý základ. Pak už jen stačilo jít to rozběhat. Nechápejte mne špatně, jsem velkým odpůrcem čehokoli chemického, farmaceutického na běžeckých trasách i stopách. Neschvaluji a nedoporučuji. Pokud by šlo o závod, nešel bych na něj, ani kdyby mi startovné propadlo. Ale tady šlo o víc, než byla sportovní čest. Čekalo se ode mne, že budu hlavním pohonem rotačního bubnu obrovské pračky, do které nahází personál kliniky, bývalé pacienty, současné pacienty i nic netušící příchozí. Na startu už se stopkami v rukou přešlapoval komisař pelhřimovské agentury Dobrý den spravující Českou knihu rekordů. Ctihodní páni přednostové a primářové mne už z dálky vyhlíželi jsa sami oděni v běžecké trenky a trikoty.
Ještě jeden rekord, patrně světový, apolinářští nevědomky učinili – nejhustší síť občerstvovacích stanic (2 na 300 m).
archiv autora
Nemůžu selhat, nemůžu zklamat. Lidé se musí dozvědět, že abstinenční příznaky se nejlépe překonávají (samozřejmě) během. Musí se na vlastní kůži dozvědět o té životní moudrosti jedné z pacientek: „Když běhám, už nemám potřebu ubližovat si jinak." To je přece krásné, ne?
Musel jsem prostě dorazit. Už jen proto, že jsem měl na zádech plnou tašku prudce nealkoholických bio-limonád od Red Bullu pro všechny účastníky. To bedrům zase úplně nepřidalo, ale pomohly mi alespoň dvě zastávky tramvají. Rychle skládám náklad a maskuji se za běžce. Pata docela drží a za finální osmihodinovou běžeckou službu na okruhu si vyžádala jen dvě další růžové lentilky. To s páteří je to jiná káva. Jak si tak kroužím, stále více myslím na něco úplně jiného, až ke svému překvapení zjišťuji, že o zádech už vůbec nevím. O čem naopak vím, jsou přátelé zjevující se převážně kusově, ale zato téměř neustále. (Díky!) Za přítomnosti dvou z nich se nakonec přeci jen dotrousím do cíle.
Sedmdesátiny se dají slavit jen párkrát za život.
archiv autora
Za celou dobu se na zahradní trase vystřídalo celkem 116 lidí. Každý jednotlivý účastník byl za nejpřísnějších podmínek podroben testu na přítomnost alkoholu a musel vykázat 0,00 promile. Dohromady jsme naběhali 461,2 kilometrů neboli 1537 koleček. 234 z nich přispěla do společného soudku má ukopnutá pata.
„Běh pořádáme na počest 70. výročí založení protialkoholního oddělení Jaroslava Skály, dnes Kliniky adiktologie. Jaroslav Skála byl běžec, jeho autobiografie se jmenuje Lékařův maraton. Ačkoli sám nikdy maraton neuběhl, všichni jeho vděční pacienti se mu to snažili vynahradit a někteří pro něj maraton zaběhli. My v této tradici pokračujeme," vysvětluje primář kliniky MUDr. Petr Popov, MHA.
