Článek
Markus Jürgens podle svých vlastních slov zažívá při každém tréninku nové dobrodružství, staví se novým výzvám. Pokaždé jako by se mu smysly zostřily. Jak je to možné? Pan Jürgens totiž běhá pozadu, a to tak, že pořád. Běhá otočený jiným směrem než pravděpodobně vy závody na 10 kilometrů, půlmaraton, maratony, ale třeba také 24hodinové závody. Dokonce se nedávno stal mistrem světa v duatlonu pozadu, při němž se v sérii běh-plavání-běh rovněž běhá naopak.
Třicetiletý Němec je zkrátka nejlepší retro-běžec na světě. Na maratonské distanci zaběhl zatím nejlepší čas světa, když vzdálenost 42 195 metrů urazil pozadu za 3 hodiny 38 minut a 27 vteřin. Stalo se tak loni na maratonu v Hannoveru a dosavadní rekord se mu podařilo pokořit o více než čtyři minuty. V letech 2014 a 2018 se stal Jürgens také mistrem světa v retro-půlmaratonu.
Proč ale někdo vůbec běhá pozadu, když od přírody nám bylo dáno stát se běžci popředu? „Jsem během posedlý, běhal jsem maratony i ultramaratony, ale nudil jsem se u toho. Hledal jsem nějakou novou výzvu," prozradil retroběžec novinářům z německého Runner's World. „Každým během pozadu zažívá člověk nové dobrodružství, zbystřují se mu smysly. Každý by to měl sám někdy zkusit," má jasno rekordman.
Dokonce i z vědeckého hlediska dává jeho počínání smysl, vždyť také pracuje jako sportovní vědec. Běh pozadu je namáhavější než popředu, z tohoto pohledu přispívá ke zvyšování tréninkového efektu. Puls je při běhu pozadu zhruba o 20 úderů za minutu vyšší než při běžném běhu a příležitostné otočení směru pohybu může být dobrou kompenzační pomůckou i pro standardní běžce. Retrorunning může také skutečně přispívat k zlepšení vnímání okolí. Při běhu vzad totiž nemůžete neustále spoléhat jen na zrak, ale blížící se provoz více vnímáte také sluchem. Jürgens se většinou otáčí jen krátce jednou za 100 metrů. Při skutečných závodech, kdy jde o každou vteřinu, ale spoléhá na „vodiče", respektive „vodičku", která běží kousek za ním a slovně nebo posunky rukou mu udílí pokyny k výběru optimální dráhy.
Pozornost veřejnosti, kterou se neobvyklému běžci podaří získat, dokáže přetavit v konkrétní pomoc nemocným nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózou, při níž degeneruje motorický nervový systém. Jeden z Jürgensových dobrých přátel na tuto chorobu zemřel. Na jaro příštího roku běžec plánuje pokus o světový rekord na 100 kilometrů. Vyjde to?
