Článek
Když se zadíváte do životopisu dnes 54letého Stefana, najdete tam seskoky padákem, divoké jízdy na kole i na kajaku, dlouhé plavecké trasy i dobrodružné cesty s plachetnicí, extrémní ultraběhy, jízdy na inline bruslích na ostří nože... Ne, Stefan Schlett věděl, že v obchodu rodičů pokračovat nebude. Jeho profesí se stal „profesionální extremismus".
Když v něm učitel tělocviku ve 13 letech zažehl zájem o vytrvalostní disciplíny, malý Stefan věděl, že našel středobod svého života. Již v sedmnácti letech zkouší svůj první půlmaratón. Zatím ještě malinko nesměle, ale vášeň se zrodila. Už ani neztrácí čas s nějakými maratóny a vrhá se střemhlav rovnou do ultra. Velký vliv na něj měla i první návštěva Alp. Horské vrcholy ho tak pohltily a evokovaly v něm tak nespoutané puzení do volného pohybu, že často utekl třeba z nedělní procházky a ve svátečních kalhotách a naleštěných polobotkách vybíhal nejvyšší vrcholy, které byly zrovna po ruce.
| STEFAN SCHLETT (54) |
|---|
| • přes 2000 závodů ve stovce zemí světa |
| • přes 500 ultra (včetně podzemního nebo na lodi) |
| • přes 200 maratónů |
| • přes 500 seskoků padákem (včetně seskoku nad severním pólem) |
| • nespočet triatlonů (včetně dvojitých, trojitých, čtyřnásobných i desetinásobných ironmanů) |
| • jediný člověk na světě, který v rámci závodů přeběhl napříč čtyřmi kontinenty |
| • první člověk na světě, který běžel nejníže položený, nejvýše položený, nejsevernější a nejjižnější maratón |
V 19 letech se Stefan Schlett rozhodl zaběhnout stokilometrový závod. Dopoledne ještě doplňoval regály v supermarketu, v poledne naskakuje na vlak, aby v osm hodin večer mohl bez speciálního tréninku, ale s plným ruksakem nadšení odstartovat svou první „dlouhou noc". Po 17 hodinách je v cíli. Objevuje svůj velký potenciál a schopnost rychle regenerovat. Za půl roku objíždění závodů zlepšuje svůj čas na 100 km o čtyři hodiny, na maratónu pak přes hodinu. Je rozhodnuto, osud jej stejně jako Zátopka navléká do khaki. Jedině v armádě bude dost času na rozvíjení schopností. A tak se upisuje na pět let k výsadkářům. Vojna se pro něj stává permanentní placenou dobrodružnou dovolenou.
| „Většina lidí sní o svém životě. Já žiju své sny." |
Stejně jako náš Emil si Stefan po každodenní službě odchází dobrovolně trénovat do lesa, do hor, na závody. Bere si na svá bedra všechno, co jen jde. Výcvik v horolezení, diverzní výcvik, seskoky i výsadky bez padáku. Často odjížděl na vojenské závody třeba i do USA. Je toho hodně? Ne, málo! řekl si Stefan. Následují ještě triatlony, ironmany, a protože byl ze svého rodného Bavorska zvyklý na tuhé zimy, přibral si ještě otužování. Koupání mezi ledovci, překonávání sama sebe i extrémních teplot se brzy stalo jeho další vášní. Svět se stává jeho hřištěm i balónem na hraní. Mnoho let má zvláštní zvyk ‒ po každém závodu, byť by byl sebetvrdší, ještě v cílové rovince udělá 50 kliků, aby se ujistil, že svých hranic ještě zdaleka nedosáhl.
Úspěchy, vítězství, rekordy, to všechno měl. Jen významní sponzoři chyběli. Pár malých se našlo, ale na žádné vyskakování to nebylo. Až když byl finančně úplně na dně, se z mlhy nejistoty vynořil generální sponzor. Najednou má Stefan Schlett k dispozici celoroční rozpočet a stává se skutečným „profesionálním dobrodruhem". „Za mnohé vděčím svému pozitivně laděnému okolí, podpoře rodiny a svému minimalismu. Módní výstřelky, materialistický fetišismus, party, alkohol, cigarety, drogy... to všechno jsem si rád odpustil. Třeba pouhá skutečnost, že jsem nikdy nevlastnil auto, mi zafinancovala minimálně čtyři cesty kolem světa," svěřil se Schlett novinářům.
Jeho život připomíná nekonečný trip na endorfinech. On o něm hovoří jednoduše jako o čisté radosti, desítky let trvajícím orgasmu, šílenství na hraně možného. „Pohyb není pro člověka žádný luxus, pohyb patří k péči o tělo. A pohyb také představuje vyšší kvalitu života. Já mám to štěstí, že se mi z něj podařilo udělat ultradlouhou party," shrnuje profesionální extrémista.
