RECENZE: Joel Cohen ‒ Jak prohrát maraton (mp3)

Odpovědi následují v nastíněném pořadí:

♦ Poslech knihy prospěje vaší bránici, dobré náladě a propůjčení většího nadhledu na to naše maratonské pinožení. Pro svou hnedle veselejší povahu se ve svém ryze českém pracovním, ale i sportovním kolektivu stanete méně oblíbení, což má mnohá pozitiva. Například už u vás doma nebude tak často zvonit zvonek nebo telefon a vy se budete moci v klidu věnovat své manželce a rodinnému životu. Autor knihy je jeden ze scénáristů kresleného seriálu Simpsonovi, jehož proslulý humor není známý tím, že by byl právě laskavý. Ale člověk možná občas potřebuje proplesknout několika stránkami nelaskavého humoru, aby nesklouzl k tomu, že by sám sebe a své pobíhání začal brát příliš vážně.

♦ Ano, potřebujeme se naučit prohrávat maraton. S pohledem zabořeným do statistik (a po prostudování této knihy) jsem už natolik otrlý, že vám klidně řeknu pravdu: Pokud vaši rodiče nejsou Kalendžinci a vy jste své rané dětství nestrávili krádežemi dobytka nebo alespoň dobíháním do deset kilometrů vzdálené vesnice za účelem splnění školní docházky, žádný velký maraton nejspíš nikdy nevyhrajete.

Joel Cohen je, respektive byl absolutní běžecký a maratonský začátečník. Běháním, a nejspíše i sportem vůbec absolutně nepolíbený. Běžecký diletant. A právě proto se mu podařilo napsat nejlepší knížku o prohrávání maratonů vůbec. Knihu, jež vnese nové světlo do životů jak začínajících běhálistů, tak profesionálních mistrů České republiky na jakékoli trati. Cohenův pohled je absolutně nezatížený studiem internetových běžeckých stránek, listováním časopisem Runner's World, vstřebáváním užitečných rad trenérů nebo takyodborníků jakéhokoli zrna. Jeho v tomto směru dětská prostota se třeba neváhá vysmát sportovním gelům a označit je za hnusný sliz. Nebo dát pravá jména maratonskému expu. Cohen se ale neváhá vysmát ani sám sobě jakožto začínajícímu běžci ve tvaru žoku sádla, což jazýčky vah uvádí zpět do rovnováhy a vy sami se přistihnete, jak přemýšlíte, jestli by vám zase nebylo přeci jen lépe v kůži běžeckého ničím nezatíženého nováčka.

A ano, potřebujeme umět prohrávat maratony. S maratony je to velmi podobné jako s horami. K oběma položkám na vašem seznamu „Co bych chtěl stihnout do padesátky" je lépe přistupovat s respektem. S nepříliš velkým, ale přeci jen s respektem. Přiznat si určitou míru strachu, jež právě ve svém konečném důsledku zapříčiní, že se domů vrátíme více či méně živí. „Jsou jen dvě možnosti," můžete slyšet z vousem zarostlých úst starých a zkušených horolezců. „Buďto se naučíš hory respektovat, nebo ony tebe naučí umírat." A myslím, že tak nějak to nakonec bere i autor knihy. Respekt, byť malý, je přítomen. Humor, v mnohem větší míře než respekt, je ovšem přítomen též. Jako by vás autor ‒ stejně jako starý horolezec ‒ stavěl před dvě alternativy: Můžete následovat Feidippida a zemřít na trati maratonu, nebo alespoň zemřít smíchy nad tímto literárním dílem, které stejně nejspíš Cohen napsal jen proto, aby své citace mohl podepisovat jako „autor knihy o běhání".

♦  Za ty peníze to stojí. Máte přes čtyři hodiny inspirativního poslechu, který si bez újmy na zdraví můžete klidně i párkrát zopakovat. Naleznete v něm neopakovatelnou studnici moudrosti, kterou jsme také všichni nosili ve svém nitru, když jsme ještě neběhali. Někdy je dobré vrátit se do toho neposkvrněného stavu a kritickému myšlení podrobit všechno, co jsme se od té doby naučili (nebo co nám vštípily dobře cílené reklamy).

Kniha je praktickým návodem, kterak uběhnout svůj první maraton a zároveň to přežít. Je autentická a sarkastická. Autor sám natrénoval na maraton v New Yorku, sám jej také běžel (a porazil svou oblíbenou moderátorku) a k údivu svému i svého okolí jej také přežil. Není lepších referencí. Autora není nemožné nenásledovat!