Jsou energetické gely až takový zázrak?

Energetický gel je primárně určen k tomu, aby tělu při závodě dodal „rychlé cukry". Závodník po určité době vyčerpá rychlou, tělu snadno dostupnou energii ‒ zásoby glykogenu ‒ a jednoduché cukry ji mohou brzy nahradit. Váš raketový běžecký pohon jen tak nevyhasne. Má to ale jeden háček. Rychlý příjem jednoduchých cukrů vyvolá v těle reakci. Především slinivky. Ta začne uvolňovat zvýšené množství inzulínu. Hladina krevního cukru rychle padá pod vhodnou úroveň, je třeba rychle dodat tělu další. Pokud dokážete vyladit tyto výkyvy a vézt se na horní hraně vlny, mělo by být všechno v pořádku.

Sám jsem dlouhá léta svého počínajícího maratónování nepoužíval vůbec nic. Pak jsem si řekl, že bych to měl ale zkusit, protože to prostě používají všichni. Dnes mám pro gely už zase jen podezřívavý pohled. Bylo mi divné, že je mi po doběhnutí čtyřiceti dvou kilometrů tak nějak divně od žaludku, jsem překyselený a k potupnému vržení chybí jen málo. Přikládal jsem to tomu, že jsem byl v závodě trochu rychlejší a k „vrcholovému" sportu to zkrátka tak nějak patří.

Nepatří. Podívejte se na složení těch malých zázraků. Obsahují obrovské množství stabilizátorů, regulátorů kyselosti, konzervantů, barviv a já nevím čeho všeho. Při pročítání obalů mám většinou pocit, že se mi dostal do ruky rozbor odpadních vod z kralupské chemičky. No, ale gel by měl být především energetický. Tam to ale také není žádná sláva. U všech, které jsem sledoval, byla využitelná energie v přepočtu na hmotnost menší než u běžné čokoládové tyčinky.

Nejsem zdaleka sám, komu gely nedělají úplně dobře. Jejich výrobci a zastánci radí: Gel cucejte v malých dávkách, jedno balení vždy alespoň na úseku o několika stech metrů. A používejte je také v tréninku, aby na ně tělo bylo zvyklé. Zároveň upozorňují, že v případě kombinování gelů a některých sportovních nápojů může dojít k určitému diskomfortu v oblasti trávicího traktu.

Ano, tady mají výrobci určitě pravdu ‒ nejezte v den závodu ani před ním nic, co nemáte vyzkoušené. Zůstávejte u svých klasik, experimenty se mohou krutě nevyplatit.

Proč bychom gely vlastně měli jíst? Producenti šermují pojmy jako vytrvalost, rychlost, vzdálenost, více radosti z pohybu. Dokonce vám prý ty jejich zázraky zvýší rychlost bez dalšího trénování ‒ v průměru prý o jedenáct minut na maraton. Každému sedne něco jiného, vyzkoušejte sami. Nezapomeňte ale na fakt, že fyzikální a chemické zákony platí pro všechny. I pro ty, co mají známé na ministerstvu.

Některé gely ke všem těm dobrotám obsahují také umělá sladidla. To jsou takové ty fajn věcičky, které například dokáží zvednout hladinu inzulínu v krvi. Což je u energetického gelu trochu kontraproduktivní. Umělé sladidlo vám žádné jednoduché cukry (rychlou energii) totiž nepřinese. Navíc vyprodukovaný inzulín vám tak lítá v těle zbytečně a jen urychlí následný glykemický propad.

Co by měl tedy člověk používat na trase k doplnění energie? Nasnadě jsou přírodní, přirozené zdroje. Nejvhodnější jsou ořechy a sušené ovoce. A nejlepší z nich takové, co vám vyrostly na zahradě. V případě nepřítomnosti zahrady ve vašem portfoliu nemovitostí volte ty nejméně průmyslově zpracovávané a chemicky upravované. Já osobně běhám na müsli tyčinky německé provenience, v nichž nalézám jak sušené ovoce, tak ořechy, a to v množství větším než malém.